Osudy Jánise Krastinše. Rozhlasové vzpomínání lotyšského chemika, tlumočníka a překladatele

Jánis Krastinš vyrostl v zemědělské „kolchoznické“ rodině v 50. letech 20. století nedaleko lotyšského města Jekabpils v tehdejším Sovětském svazu. Na Chemické fakultě Lotyšské státní univerzity v Rize vystudoval chemii a celý život profesně působil jako výzkumný pracovník v Ústavu anorganické chemie lotyšské Akademie věd.

Po roce 1968 se začal zajímat o Československo, poslouchal vysílání zdejšího rozhlasu a četl naše noviny a časopisy, které v té době vycházely. V roce 1975 se mu podařilo poprvé do Československa vycestovat.

Na sklonku 80. let se účastnil lotyšských národních protestů a akcí za obnovení nezávislosti Lotyšska, mimo jiné tzv. Baltského lidského řetězu, který jako projev sounáležitosti pobaltských zemí spojoval Tallinn, Rigu a Vilnius a stal se symbolem boje za suverenitu Estonska, Lotyšska a Litvy.

V 90. letech Jánis Krastinš v Rize založil a vedl Lotyšsko-českou společnost, která zajišťovala kulturní styky mezi oběma zeměmi. Působil jako tlumočník při státních návštěvách, ale také při obnově hradu Bauska českými restaurátory. Do roku 2016 spolupracoval s Velvyslanectvím České republiky v Rize.

Už v 80. letech přeložil do lotyštiny první českou knihu. Byla jí Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského, kterou napsal František Kožík. Krastinš dosud přeložil na 20 českých knih, včetně Ostře sledovaných vlaků Bohumila Hrabala, Příběhu inženýra lidských duší Josefa Škvoreckého, Saturnina Zdeňka Jirotky, Báječných let pod psa Michala Viewegha, Hany Aleny Mornštajnové, Houbařky Viktorie Hanišové, Rozložíš paměť Marka Torčíka a mnoha dalších.