Osudy Hany Seifertové. Rozhlasové vzpomínání historičky umění, kurátorky a galerijní pracovnice

Hana Seifertová se narodila v rodině táborského houslisty a hudebního pedagoga Karla Koreckého. Otec chtěl mít z dcery koncertní umělkyni, což ona odmítala. Po absolvování reálného gymnázia studovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1953–1958).

Hned po ukončení studií se stala ředitelkou Oblastní galerie v Liberci. Liberec byl na konci padesátých let a především v letech šedesátých jednou z kulturních metropolí Československa. Působila zde skupina výborných architektů, například Karel Hubáček, autor televizního vysílače na Ještědu, nebo Miroslav Masák, který navrhl podobu zimního střediska Ještěd. S Libercem je také spojené zformování souboru a první sezóny Ypsilonky Jana Schmida.

Z liberecké galerie, kterou Hana Seifertová vedla, se tehdy stalo živé centrum umění, kam jezdili návštěvníci z celé republiky i ze zahraničí. Vystavovali zde umělci, kteří v Praze svá díla nesměli na veřejnosti představit. Jakýmsi vyvrcholením této éry se stala v roce 1969 rozsáhlá mezinárodní výstava v plenéru města: Socha a město. Jedním z umělců, kteří významně tehdy ovlivnili kulturní dění v tomto severočeském městě, byl i manžel Hany Seifertové, sochař Jiří Seifert.

Liberecký kulturní rozkvět zastavila až okupace sovětskými vojsky v srpnu 1968. Hana Seifertová podává v Osudech důležité svědectví o noci z 20. na 21. srpna. Noc a ráno totiž v bytě manželů Seifertových strávili Václav Havel a Jan Tříska. V životopisných knihách o Václavu Havlovi se často objevují nepřesné informace o této Havlově liberecké noci. Z vyprávění Hany Seifertové se posluchač dozví o dalších událostech, které se v osmašedesátém v Liberci odehrály.

Na začátku normalizace musela Hana Seifertová místo ředitelky liberecké galerie opustit a její rodina se přestěhovala do Řevnic u Prahy. Od roku 1971 pak pracovala jako vědecká pracovnice a kurátorka Sbírky starého evropského umění Národní galerie v Praze.