Osudy divadelního teoretika a pedagoga Jana Císaře

12. prosinec 2011

Jan Císař je významnou osobností české divadelní teorie a kritiky, ale také charismatickým pedagogem divadelní fakulty AMU v Praze. Pochází z Hradce Králové, sám byl jedním z prvních studentů po válce nově založené DAMU, jeho profesorem dramaturgie byl František Goetz.

Spolu s dalšími příslušníky své generace – Milanem Lukešem, Leošem Suchařípou, Jaroslavem Vostrým a Zdeňkem Hořínkem zakládali v 60. letech časopis Divadlo, který otevíral české divadelní kultuře, ale i jiným humanitním oborům, okna do světa a kde se vedla nezávislá diskuse o moderním, ideologickými pravidly nezatíženém umění. Od 70. let, v době tak zvané normalizace, byl časopis Divadlo zakázán spolu s dalšími podobnými periodiky, diskuse nad smyslem umění ustrnula jako celá česká kultura, a Jan Císař, vyzván přáteli Ivanem Vyskočilem a Pavlem Boškem, obrátil svou pozornost k amatérskému divadlu, které zůstalo jediným prostorem svobodné divadelní tvorby.

Ve svém vyprávění připomíná významné činy a osoby, které se z amatérského prostředí zrodily a po roce 1989 výrazně zasáhly do podoby českého divadla – J.A.Pitínský, Petr Lébl. Jako o zvláštním prostoru tvůrčích možností hovoří Jan Císař také o loutkovém divadle. V Osudech Jana Císaře se setkáme s charakteristikami osobností jako byl Alfréd Radok, Jan Grossman, Otomar Krejča nebo Ivan Vyskočil, s obrazem českého divadla všech druhů a žánrů v jeho úsilí o výpověď o lidské existenci. Ostatně Jan Císař je i způsobem své řeči živoucím důkazem neutuchající intelektuální energie i smyslu pro humor a dramatično.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?