Ostravar není otrava
Již poosmé se letos sjeli do Ostravy divadelní vědci, kritici a studenti teatrologie, aby zde strávili pět dní s ostravskými divadly. Ostrava si je totiž zcela vědoma, že je, co se týče zájmu průběžné kritiky, tak trošku na okraji. Z Prahy je to přeci jen daleko a tam je kritiků nejvíce. Proto si sezve všechny najednou a předávkuje je svými inscenacemi. Mimo to pak ještě s kritiky i se studenty pořádá semináře, čili jakési tvůrčí debaty nad debakly i úspěchy.
Dlužno říci, že oproti předchozím ročníkům byl letos poměr výborných inscenací slabší, ale stále platí, že ostravské herectví je jedno z nejlepších v republice, a to ve všech zdejších činoherních divadlech, tj. v Národním divadle Moravskoslezském, Divadelní společnosti Petra Bezruče i v Komorní scéně Aréna. O něco horší je to v Loutkovém divadle, které by se mělo více věnovat loutkám než výletům do činohry.
V Národním divadle byla asi největším úspěchem inscenace Caliguly v režii Jana Mikuláška. Dramaturgicky byly zajímavé a také dobře provedené inscenace Nejspíš sníš a Vrátila se jednou v noci v režii Radovana Lipuse. Velkým zklamáním byl Malý ďábel Sergeje Fedotova, Don Juan a Faust Věry Herajtové a Kouzelník z Lublinu Petera Gábora. Inscenace byly zajímavé výtvarně, ale unikal z nich příběh.
V Komorní scéně Aréna sklidily úspěch Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství v režii Václava Klemense, a to i ve srovnání se všemi ostatními inscenacemi téže hry po republice. Menší ohlas, ale přeci jen příznivé přijetí měla Klímova Lidská tragikomedie v režii Ivana Krejčího.
Divadelní společnost Petra Bezruče, která zdárně vede svoji dramaturgii vstříc mladým divákům, uvedla dvě inscenace věnující se problémům drog a alkoholismu. První zastupovala divadelní verze kultovního filmu a knihy Trainspotting v režii Tomáše Svobody a druhou inscenace Cinzano v režii André Hubnera-Ochodlo. Obě měly mnoho společného - ukázaly opět soubor na vysoké úrovni, pokud jde o herectví, ale nad samotnými inscenacemi se vznášel velký kritický otazník. V každém případě se opět potvrdilo skvělé herectví Norberta Lichého, fekální monolog Lucie Žáčkové sklidil zasloužený potlesk na otevřené scéně a opět se ukázala dokonalá souborová souhra.
Problematicky byly přijaty inscenace Loutkového divadla Faust a Pitínského Pokojíček, obojí v režii Martina Františáka. Faust byl kdesi na půli cesty mezi loutkovým a činoherním představením a představením pro děti či pro dospělé, Pokojíček působil trošku jako ochotnické představení.
Ačkoli se letos neurodilo příliš mnoho dobrých inscenací, za rok se jistě opět sejdou všichni teatrologové na Ostravaru. Třeba jen kvůli setkání, třeba i proto, aby zjistily, jak s ostravským divadlem zahýbají velké personální změny, které jej v této sezóně čekají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
