Ostravar

Každý, kdo přijede poprvé na Ostravar, jak se toto vření teatrologických sletců nazývá, se příjemně podivuje. Ostrava, město s pověstí důlního a průmyslového centra, je totiž město velmi kulturní a ve všech čtyřech zdejších divadlech vzniká vskutku výborné divadlo, vyznačující se především vysoce kvalitními hereckými výkony a výtečnou hereckou souhrou. Jak Národní divadlo Moravskoslezské, tak Divadelní společnost Petra Bezruče, Komorní scéna Aréna i Divadlo Loutek každoročně přináší inscenace, za kterými stojí za to přejet půl republiky.

Z inscenace Ústa Micka Jaggera|foto: www.bezruci.cz

Hovořila jsem dosud pohledem těch, kteří navštíví Ostravu prvně, ale pro mne Ostravar patří již popáté k nepominutelné součásti předjaří a tak mohu říct, že zdejší divadlo je nejen výtečné, ale stále lepší a lepší. Samozřejmě to neplatí bez výjimky. Letos, tak jako v jiných letech, zde byly inscenace průměrné i podprůměrné, jako například Maja, Švejk off, Sen noci svatojánské či Komplikátor. Ale věci, které byly nadprůměrné, byly i nad nadprůměrem předchozích let. (Zde ovšem musím ze srovnání vynechat Romanci pro křídlovku, která je pro mne na nepřekonatelném vrcholu současného českého divadla vůbec.) Mezi tyto nejzážitky patřil bezesporu Hamlet či Hra lásky a náhody Národního divadla Moravskoslezského, Idiot a Ústa Micka Jagera Divadelní společnosti Petra Bezruče či Psí srdce Komorní scény Aréna. K velmi dobrým inscenacím dále patřil Motýl na anténě, Život je sen a Klasik v pornoshopu Národního divadla, Neidentifikovatelné lidské ostatky Komorní scény Aréna a nebo O rybáři a rybce Loutkového divadla.

Ostravská divadelní přítomnost je tedy rozhodně záviděníhodná. Dokonce si myslím, že centrum našeho divadla se přesunulo z nedávno opěvovaného Hradce, který začíná být čím dál tím stejnější, právě do Ostravy. Otázkou však je, jaká budoucnost tato divadla čeká, neboť dva hlavní režiséři a umělečtí šéfové dvou největších divadel odcházejí do Prahy a nad ostravským divadlem visí otazník. Nicméně ostravské divadlo stojí především na hercích a ti (až na tři, kteří jsou již členy pražského Švandova divadla) zůstávají a jistě zůstanou i věrni pověsti herců, kteří umí hrát tragedii i komedii, kteří zvládají i verš a hlavně umí hrát spolu v ansámblu.