Osobnosti Pražského jara: Murray Perahia
Jeden z nejzářivějších zjevů na současném klavíristickém nebi Murray Perahia je u nás dosud znám pouze úzkému kruhu pozvaných hostů, před kterými vystoupil v roce 1994 se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod taktovkou sira George Soltiho ve Vladislavském sále Pražského hradu na koncertě věnovaném Nadaci Olgy a Václava Havlových a prince Charlese, podporující rekonstrukce pražských památek. Nyní po deseti letech konečně přijíždí Murray Perahia spolu s věhlasným londýnským ansámblem Academy St. Martin in the Fields k prvnímu veřejnému vystoupení na Pražském jaru v neděli 23. května v Rudolfinu.
Navzdory více než třicetileté profesionální kariéře, strávené na výsluní hudebního světa, neprovázejí Perahiu žádné senzace, mýty ani skandály, jimiž si někteří jeho kolegové stvrzují superhvězdnou image. Dokonce i udělení šlechtického řádu "honorary knighthood" (čestného rytířství), který v únoru převzal z rukou britské královny Alžběty II., se v jeho případě obešlo bez obvyklých průvodních rozhovorů v médiích.
Murray Perahia, slavící tento měsíc sedmapadesáté narozeniny, pochází z newyorské rodiny sefardských exulantů, kteří se do Ameriky přistěhovali z Řecka. Na klavír ho od tří let učili nejprve rodiče, v pěti se stal žákem známé pedagožky Jeanette Haienové, u které setrval dalších dvanáct let. Od sedmnácti navštěvoval newyorskou Mannes College of Music, kde se kromě klavíru věnoval též studiu skladby a dirigování. Soukromě bral navíc hodiny u klavírního virtuosa M. Horszowského a obdobně důležité pro jeho další dráhu bylo setkání s jinými v Americe působícími evropskými rodáky - Vl. Horowitzem a R. Serkinem. Vyhlášený beethovenovský interpret Rudolf Serkin, jehož 100. výročí narození jsme si loni připomněli odhalením pamětní desky na rodném domě na náměstí v Chebu, pozval tehdy ještě studujícího Perahiu k vystoupení na svém festivalu komorní hudby Marlboro ve Vermontu. Tam se mladý klavírista vracel i v dalších letech a získával čím dál větší prestiž vystoupeními po boku Pabla Casalse či Budapešťského kvarteta. Navíc se stal Serkinovým asistentem na prestižním Curtis Institute. Mladistvé období Perahiovy koncentrace na komorní hudbu vyvrcholilo v roce 1968 debutem v proslulé Carnegie Hall.
V pětadvaceti letech vyhrál Perahia jako první Američan renomovanou mezinárodní klavírní soutěž v Leedsu a okamžitě nastartoval kariéru jednoho z nejúspěšnějších pianistů své generace. V roce 1972 debutoval také s Newyorskou filharmonií a podepsal exkluzivní kontrakt se společností CBS, které zůstal věrný i pod její současnou hlavičkou Sony Clasiccal. Když o rok později na osobní pozvání Benjamina Brittena poprvé vystoupil na jeho festivalu v Aldeburghu, znamenalo to počátek další dlouhodobé spolupráce, která ho přivedla až k přesídlení do Anglie. Po léta doprovázel v Aldeburghu i na pódiích celého světa recitály brittenovského pěvce Petera Pearse a sám se po Brittenově smrti až do roku 1989 spolupodílel na uměleckém řízení jím založeného festivalu v Aldeburghu.
Perahiovy dlouholeté kontakty s anglickým hudebním životem vyvrcholily v nedávné době jmenováním do funkce hlavního hostujícího dirigenta komorního tělesa Academy of St. Martin in the Fields, s nímž přijíždí také do Prahy, kde se tentokráte představí jako dirigující klavírista v Bachových a Mozartových klavírních koncertech. Jeho bachovské kreace jsou považovány za umělecky vůbec nejpřesvědčivější podání děl barokního mistra: Perahiova nahrávka Goldbergových variací figurovala patnáct týdnů na žebříčku deseti nejprodávanějších desek s klasickou hudbou v týdeníku Billboard a jeho snímek Anglických suit byl ověnčen cenou Grammy za nejlepší sólový výkon roku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
