Osobně jsem vždy četl rád, ale stejně tak mě těšilo nečíst, říká Ivan Palacký
Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Ze své knihovny vybírá hudebník a spisovatel Ivan Palacký.
„Všichni dávno víme z rozhlasu a televize, že číst by se mělo a basta,“ říká hudebník, architekt a spisovatel Ivan Palacký, „přesto si myslím, že stejně důležité, ba v určitých případech snad i důležitější, je v pravou chvíli nečíst – jen tak beze smyslu sedět a civět před sebe. Vychutnával jsem si často nečtení při hře na hudební nástroj, na výletech a při psaní – při kterém se vlastně ani číst nedalo.“
Ze své bohaté četby by tak mohl snadno sestavit soupis oblíbených autorů. Přičemž plno by prý bylo třeba hned u písmene „B“ (Jorge Luis Borges, Thomas Bernhard, Roland Barthes nebo Petr Borkovec). Ale nakonec dává přednost detailnímu popisu svých několika knihoven: Univerzal, Modřínová, ÚP Závody, Mondrian, Trubková i Modifikovaný Navrátil.
Představuji si, že se všechny mé knihovny spojí v jeden celek. Představuji si něco podobného indickým stupňovitým studnám, takový zmenšený model Rani ki Vav.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Carl Jung: Obrazy duše. O hranicích mezi rozumem a šílenstvím, o touze myšlení po diagnostikách
-
Rozhodněte, která skladba rozezní varhany u sv. Víta. Poslechněte si tři kompozice a jednu vyberte!
-
John Irving: Svět podle Garpa. Tragikomický světový bestseller v podání Michala Bumbálka
-
Mark Ravenhill: Angela. Daniela Kolářová v roli ženy, která nepoznává svého syna
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
