Osamění zpívá své písně v Činoherním klubu

2. září 2003

Mladá teatroložka Karolina Stehlíková pro české divadlo přeložila dvě hry Jona Fosseho, nejproduktivnějšího z předních současných norských autorů, který se po úspěšných románech, povídkách, poezii a literatuře pro děti, věnuje v posledních desetiletích i dramatu. S úspěchem, takže se velmi rychle stal po Ibsenovi nejhranějším norským autorem na evropských scénách. Dvojice textů Jméno a Noc zpívá své písně vyšla před rokem v edici Současná hra Divadelního ústavu a jejich premiérou zakončil a dotvrdil úspěšnou uplynulou sezonu pražský Činoherní klub.

Režisér Martin Čičvák zvýraznil vnitřní souvztažnost a pocitovou provázanost obou her obsazením Matěje Dadáka a Dany Černé do ústřední milenecké a posléze manželské dvojice. Jak napovídá zvláště druhý název, Fosseho komorní hry mají jisté znaky básnického textu, mj. opírají minimálně rozvedené výchozí situace o podobně minimalistický dialog krátkých, banálních, nedopovězených a často se opakujících replik. Opakování odhaluje vnitřní prázdnotu hrdinů, projevující se ztrátou citovosti, odcizením i neschopností komunikovat, a to i v nejužším rodinném kruhu. Každý pokus o prolomení bariéry vzájemné netečnosti narazí: například ve Jméně se o ně pokouší Chlapec, který poprvé přichází do rodiny Dívky, s níž čeká dítě. I v Noci je každý podobný náznak odsouzen k nezdaru, pozvolna, "plíživě" a neodbytně se vyjevuje vážná krize vztahu Mladého muže a Mladé ženy, vedoucí až k tragédii. Texty jsou vnitřně vystavěnou partiturou, kterou je třeba rozehrát, dávají velký prostor pro hereckou práci a mimoslovní projev. A Čičvák spolu s herci tyto kvality předlohy přesvědčivě naplňuje. Z jeviště se šíří zoufalý pocit beznaděje nad okleštěným lidstvím, úzkost z prázdnoty lidské duše.

Matěj Dadák a Dana Černá v hlavních rolích Fosseho aktovek  uváděných Činoherním klubem

Zážitkem jsou kromě Dadáka, jenž mistrně navozuje úzkostnou atmosféru, a Černé, která si lépe vede ve Jméně, i výkony ve vedlejších rolích - např. Petra Motlocha v roli Basteho, milence hlavní hrdinky. Rodiče mladých párů (Lenka Skopalová, Stanislav Oubram, Jana Březinová, Zdeněk Maryška) se do svého osamění a nekomunikace uzavírají jako do ulity, zatímco "mladé" přece jen ještě stále poněkud děsí a znervózňuje - pokud jejich pubertálně telecí omezenost není soustředěna především na provokování mladíků jako u Sestry v neodolatelném podání Anny Bendové.

Inscenace sugestivně zpřítomňuje naše tušené a zasouvané obavy, baví i zadírá se do vědomí a svědomí. Není snad právě toto síla umění?

autor: Vítězslava Šrámková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?