Osamění zpívá své písně v Činoherním klubu
Mladá teatroložka Karolina Stehlíková pro české divadlo přeložila dvě hry Jona Fosseho, nejproduktivnějšího z předních současných norských autorů, který se po úspěšných románech, povídkách, poezii a literatuře pro děti, věnuje v posledních desetiletích i dramatu. S úspěchem, takže se velmi rychle stal po Ibsenovi nejhranějším norským autorem na evropských scénách. Dvojice textů Jméno a Noc zpívá své písně vyšla před rokem v edici Současná hra Divadelního ústavu a jejich premiérou zakončil a dotvrdil úspěšnou uplynulou sezonu pražský Činoherní klub.
Režisér Martin Čičvák zvýraznil vnitřní souvztažnost a pocitovou provázanost obou her obsazením Matěje Dadáka a Dany Černé do ústřední milenecké a posléze manželské dvojice. Jak napovídá zvláště druhý název, Fosseho komorní hry mají jisté znaky básnického textu, mj. opírají minimálně rozvedené výchozí situace o podobně minimalistický dialog krátkých, banálních, nedopovězených a často se opakujících replik. Opakování odhaluje vnitřní prázdnotu hrdinů, projevující se ztrátou citovosti, odcizením i neschopností komunikovat, a to i v nejužším rodinném kruhu. Každý pokus o prolomení bariéry vzájemné netečnosti narazí: například ve Jméně se o ně pokouší Chlapec, který poprvé přichází do rodiny Dívky, s níž čeká dítě. I v Noci je každý podobný náznak odsouzen k nezdaru, pozvolna, "plíživě" a neodbytně se vyjevuje vážná krize vztahu Mladého muže a Mladé ženy, vedoucí až k tragédii. Texty jsou vnitřně vystavěnou partiturou, kterou je třeba rozehrát, dávají velký prostor pro hereckou práci a mimoslovní projev. A Čičvák spolu s herci tyto kvality předlohy přesvědčivě naplňuje. Z jeviště se šíří zoufalý pocit beznaděje nad okleštěným lidstvím, úzkost z prázdnoty lidské duše.
Zážitkem jsou kromě Dadáka, jenž mistrně navozuje úzkostnou atmosféru, a Černé, která si lépe vede ve Jméně, i výkony ve vedlejších rolích - např. Petra Motlocha v roli Basteho, milence hlavní hrdinky. Rodiče mladých párů (Lenka Skopalová, Stanislav Oubram, Jana Březinová, Zdeněk Maryška) se do svého osamění a nekomunikace uzavírají jako do ulity, zatímco "mladé" přece jen ještě stále poněkud děsí a znervózňuje - pokud jejich pubertálně telecí omezenost není soustředěna především na provokování mladíků jako u Sestry v neodolatelném podání Anny Bendové.
Inscenace sugestivně zpřítomňuje naše tušené a zasouvané obavy, baví i zadírá se do vědomí a svědomí. Není snad právě toto síla umění?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
