Organizace Memorial, památník ruské národní tragédie, bojuje o přežití. Zastoupí ho regiony?
Ruská nevládní organizace Memorial se chystá na další soudní bitvu s úřady. A to v podobě odvolání vůči likvidačním verdiktům, které nad její mezinárodní centrálou a lidskoprávním křídlem na konci prosince vynesly ruské soudy. Zdůvodnily to porušováním zákona o takzvaných zahraničních agentech. Rozsudky nejsou pravomocné, a tak organizace zatím dál pokračuje v práci. V případě definitivního rozpuštění spoléhá na to, že její archiv převezmou sesterské organizace v regionech.
Spíš než sváteční šaty jsou to cáry látky, které sotva drží pohromadě nespočet záplat. Vybledlá a děravá večerní róba kdysi patřila Valentině Antonovové, pracovnici moskevské Treťjakovské galerie. Měla ji na sobě v divadle v říjnu 1938, když si pro ni přímo tam přišla sovětská tajná policie, vysvětluje kurátorka výstavy s názvem Materiál Aljona Kozlovová.
Šaty jako důkaz politické represe
„Po dobu jednoho roku ji vyšetřovali a za neochotu spolupracovat, vůbec k ničemu se nepřiznala, neměla právo, aby jí z domova předali jakékoliv jiné oblečení. Tyto šaty se tak na ní doslova rozpadaly,“vysvětluje kurátorka výstavy Materiál Aljona Kozlovová.
Čtěte také
Šaty, které s ní prošly nechvalně proslulou Lubjankou a dalšími dvěma moskevskými věznicemi, si schovávala až do své smrti v roce 1993. Její rodina je pak předala organizaci Memorial, která přes třicet let mapuje politické represe.
Veřejnosti se teď rozhodla přiblížit osudy žen, které tvořily nemalou část vězňů gulagu. „Přibližně, pokud se bavíme o 30. letech, to bylo mezi osmi až deseti procenty. Během války a po ní pak toto procento narostlo až na dvacet pět,“ dodává Kozlovová.
Hra o čas
Organizace Memorial v těchto dnech pořádá komentované prohlídky výstavy skoro každý den. Dokud to ještě jde. Na konci prosince totiž ruské soudy rozhodly o likvidaci její mezinárodní centrály i lidskoprávního křídla.
Verdikty ale zatím nejsou pravomocné. Memorial tak hraje o čas. Předseda jeho správní rady Jan Račinskij říká, že pokud budou rozhodnutí znovu likvidační, přijde na řadu uplatnění předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva.
„Tak či onak, podle všeho proces likvidace bude trvat několik měsíců, kdy se budeme muset vypořádat se zaměstnanci a s veškerým majetkem,“ očekává Račinskij.
Regiony zatím zavírání nečelí
Příliš důvodů k optimismu totiž Memorialu nedává fakt, že Rusko má od předloňska reformovanou ústavu. A vyhrazuje si v ní možnost nadřadit své zájmy mezinárodnímu právu, pokud uzná za vhodné.
Memorial ale vznikal na sklonku osmdesátých let živelně, spíš jako hnutí, a nezávisle na mezinárodní centrále existuje řada sesterských organizací v ruských regionech a ty v hledáčku prokuratury zatím nejsou.
„Zatím se spoléháme na naše kolegy v regionech a Moskvě i v zahraničí a budeme pokračovat v práci tímto způsobem. Protože pro nás je naprosto zásadní zachovat značku, název, který je spojený s těmito tématy. Pro nás jsou historie a ochrana práv neoddělitelné věci,“ vysvětluje Račinskij.
Archiv národní tragédie
Variantu, že by Memorial musel veškeré aktivity a celý archiv přesunout do ciziny, si Račinskij vůbec nepřipouští. Dokumenty, osobní věci, fotografie a mnohé další předměty organizaci často předali sami bývalí vězni gulagu nebo jejich potomci.
Podle něj je tak archiv památníkem národní tragédie a dokud to půjde, musí zůstat v Rusku.
Související
-
„Nejsme ničí agenti!“ Ruská prokuratura chce zrušit lidskoprávní organizaci, která pátrá v archivech
V Moskvě začíná soudní stání, které rozhodne o likvidaci známé ruské organizace Memorial. Podle ruské prokuratury systematicky porušuje zákon o zahraničních agentech.
-
Lidskoprávní aktivita ruské úřady dráždí, tlačí i na tamní neziskovky, říká Pazderka o Člověku v tísni
Josef Pazderka, šéfredaktor webu Aktuálně.cz a bývalý pracovník Člověka v tísni, vnímá aktivitu ruských úřadů jako výsledek atmosféry plné hysterie, kterou Putinův režim buduje již od svého nástupu.
