Organický skvost mezi písečnými dunami. Hotel Solana del Mar je harmonickou syntézu přírody a výtvarné imaginace

27. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hotel Solana del Mar, architetkt Antonio Bonet Castellana, Uruguayi

Architekt Antoni Bonet Castellan realizoval hotel během své emigrace v Argentině, kam utekl před Španělskou občanskou válkou. Společně s místními architekty Juanem Kurchanem a Jorge Ferrari Hardoyem se stal pionýrem latinskoamerického modernismu. Záhy po své první realizaci, ateliérové budově Suipacha-Paraguay v Buenos Aires, byl Bonet pověřen stavbou plážového resortu v Punta Ballena na pobřeží Uruguaye. 

Tam ho pozval v roce 1946 osvícený developer Antonio Lussich, který měl v plánu vybudovat v plážových stepích Punta Ballena přírodně koncipovaný resort pro argentinskou smetánku, jež na místo přilétala v hydroplánu přímo z Buenos Aires. Nakonec se mu s Bonetem podařilo realizovat pouze zlomek celého plánu: několik vil a především centrální restaurační a klubovou hotelovou budovu Solana del Mar.

Čtěte také

Antonio Bonet Castellana navrhl budovu hotelu Solana del Mar pod vlivem evropského modernismu i surrealistických vizí. V tomto smyslu ho ovlivnila osobnost chilského malíře Roberta Matty Echaurrena. V roce 1938 sepsal důležitou esej Sensitivní matematika – Architektura času, publikovanou v surrealistickém magazínu Minotaure. Ve svém textu prosazuje intuitivní architekturu založenou na organických tvarech a lidských smyslech, výrazně se ohrazuje vůči racionálním a stylizovaným formám. „Potřebujeme elastické stěny, které mění svůj tvar, nábytek, který se otevírá na neobvyklých místech,“ píše Roberto Matta, na jehož myšlenky navázal v praxi právě Bonet.

Hotel Solana del Mar, architetkt Antonio Bonet Castellana, Uruguayi

Ten definoval svou architekturu jako automatickou. Působí na naše smysly a intuitivně nás nevědomým způsobem vede, stejně tak jako když surrealističtí umělci vytvářeli svá díla jen na základě náhody.

Nízká stavba Solana del Mar se ztrácí v pobřežních pískových dunách. Představuje unikátní Bonetovu verzi modernismu, inspirovaného organickým sochařstvím a zmíněným měkkým tvaroslovím surrealismu. Architekt navrhl pro interiér restaurace celou sérii originálních řešení včetně masivních dřevěných křesel, organicky zaobleného krbu, připomínající tehdejší plastiky Pabla Picassa nebo Jeana Arpa, či ocelových nosníků ve tvaru afrických masek –x oblíbeného inspiračního zdroje surrealistů. I přesto, že byla část budovy před několika lety přestavěna po silné ničivé bouři, interiér je z velké části stále intaktní. Během sezóny, která v Uruguayi připadá na období od ledna do března, se zde můžete ubytovat.  

autor: Adam Štěch
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová