Ondřej Šrámek, Lukáš Novosad: Tři sta let společné historie z národní paměti  nevymažete tak snadno

20. červenec 2018
Lukáš Novosad a Ondřej Šrámek

Lužice je fenomén náboženský, jazykový i kulturní. Je to historická země Koruny české, taky země inspirujícího staletého smířeného soužití katolíků a protestantů, zároveň země Lužických Srbů, tedy nejmenšího (západo)slovanského národa. Repríza z 3. listopadu 2017.

Hosty Vizitky spojuje dlouhodobý zájem právě o tuto drobnou zemi, jež je s tou naší hluboce spřízněna jazykově i historicky. Oba jsou členy Společnosti přátel Lužice a ve vztahu k nejmenšímu slovanskému národu jim je společný kulturní aktivismus v tom nejlepším smyslu slova. Byli jimi Lukáš Novosad (kulturní publicista, redaktor, sorabista, bohemista) a Ondřej Šrámek (dokumentarista, kulturní publicista a divadelní a televizní dramaturg).

Lukáš z lužické srbštiny nejen překládá (např. knihu Jurije Kocha Modrá vrána), ale jako předseda zmíněné Společnosti přátel Lužice se snaží slovanskou enklávu kousek od našich severozápadních hranic přiblížit české veřejnosti způsobem překračujícím obvyklou stereotypní folkloristickou perspektivu. A že si Lužice a Lužičtí Srbové zaslouží víc než jen výlet za všeobecně známými velikonočními jezdci a kraslicemi, ví i Ondřej, jehož láska k srbské Lužici hoří především přes divadlo a vážnou hudbu, což jsou tradičně silná lužickosrbská média a umění.

Michael Rittstein: Ateliér mám na paneláku, na Vinohradské ulici bych bydlet nemohl

Michael Rittstein

Michael Rittstein patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české malby, kterou také vyučuje na Akademii výtvarných umění v Praze, kde vede Ateliér malířství III.

Ve Vizitce samotné zazněly postupně písně Serbski cowboy skupiny Wólbernosće, část oratoria Nazyma skladatele Korly Awgusta Kocora, lidová píseň Daj mi jedno jajko v provedení souboru Judahej a nakonec Hory módre čili jeden z hitů aktuálně nejpopulárnější lužickosrbské kapely Jankahanka.

Kultura Lužických Srbů by našince měla zajímat už proto, že našince vystavuje nečekanému vztahu: česká kultura funguje v poměru k lužickosrbské jako kultura řídící, kultura "velká" a jádrová. Jaká tedy je situace jazyka, slovesné kultury a národní identity malého západoslovanského etnika, usilujícího o přežití v německém živlu? A jak může obohatit pohled na naši vlastní kulturu? Rovněž to byla témata pro hosty Vizitky vysílané z Liberce.