Ondřej Neff: Nová generace myslí realističtěji a odpovědněji. Myslím, že svět bude přece jen méně konzumní

Nedávno mu vyšla kniha Ultimus, román o vězení pro nejhorší zločince obydlených světů na Měsíci.

Čtěte také

Někdy mám pocit, že si lidstvo apokalypsu tak trochu zaslouží, říká fanoušek sci-fi Vaňo

„Je to, tedy doufám, dobrodružná, zábavná záležitost, ale hraje si to na jakousi v uvozovkách realitu. Takové fantasy, takové ty pohádky osobně rád nemám. Uznávám, že to čtenáři preferují. Já to ale nedokážu ani číst a už vůbec ne psát. Já se držím pořádné sci-fi a můj Ultimus je pořádná sci-fi,“ směje se Neff.

Přiznává, že prvotní nápad, že napíše román, který bude z prostředí vězení na Měsíci, je z konce 80. let.

„Ale pořád jsem nemohl přijít na věrohodný způsob, abych tam prodal vyvrcholení myšlenky, že vězení bude zrušené, ale vězni odtud nebudou chtít odejít, protože v něm budou spokojení. A vlastně až dnešní doba mi nabídla řešení, jak jsou lidi dnes manipulovaní,“ připouští.

Nemohl jsem přijít na způsob, jak prodat, že vězení bude zrušené, ale vězni nebudou chtít odejít. Až dnešní doba mi nabídla řešení.
Ondřej Neff

„Poslouchal jsem pořad o metaverse, virtuálním světě, který vymyslel zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg, jak lidi budou mít brýle a tam budou mít všechno, co chtějí. Tak o tom já píšu už třicet let. To je v podstatě jako ‚mravní poslání‘ mého Ultimu. Ale předpokládám, že tam je více napětí a takového absurdního humoru. To je poloha, která je mi blízká, protože vnímám svět kolem sebe tak trochu jako absurdní humor,“ popisuje.

Mezi fakticitou a šíleností

Ondřej Neff vysvětluje, že autoři žánru sci-fi volí různé přístupy při psaní svého díla. Někteří vycházejí z technických nebo vědeckých faktů a na tom příběh stavějí. Jiní si pustí fantazii na špacír a vymýšlejí šílenosti.

Čtěte také

Kdy lidé přistanou na Marsu? Kolonizace rudé planety už není sci-fi, soudí astronom Jan Palouš

„Já osciluji mezi fakticitou a šíleností. Takže třeba v cyklu Milénium se chvástám, že jsem vynalezl internet, protože tam mám takové komunikační a informační zařízení, které funguje jako Google. Až na to, že jsem to vymýšlel začátkem 90. let, kdy po internetu ještě nebylo ani vidu, ani slechu. Je to věc, na kterou jsem trošku pyšný, že jsem to předjímal,“ přiznává spisovatel.

Pozornost vzbudil také jeho román Tma z roku 1998, ve kterém předpovídal kolaps technologii a vykreslil následné společenské katastrofy. Připomíná, že tehdy už Amerika měla za sebou několik blackoutů.

Myslím si, že ředitelé velkých podniků si teď už rozmyslí, jestli filiálku vyrábějící čipy otevřou v Šanghaji, nebo v Braniborsku.
Ondřej Neff

„Zajímavé je, že když byl ten první, nastalo zhruba to, co tady při první vlně covidu - miliony lidí byly solidární. Třeba slavný herec Robert Redford řídil křižovatku uprostřed New Yorku. Když pak přišel druhý blackout, lidé se vrhli na samoobsluhy a kradli. Ten posun je jasný. V románu Tma popisuji rozklad společnosti, jak ji známe. Myslím si, že je to poměrně velmi realistické. Kéž bychom se toho nedožili,“ naznačuje.

Čtěte také

Pro vyrovnání se s minulostí jsme měli být méně euforičtí a víc důslednější, míní spisovatel Kosatík

Pandemie covidu-19 podle Neffa ukázala jak je svět zranitelný.

„Myslím si, že ředitelé velkých podniků si teď už rozmyslí, jestli filiálku vyrábějící čipy otevřou v Šanghaji, nebo v Braniborsku. To je jedna věc. A druhá věc je, že se mění generace. A ta nová myslí realističtěji, ekologičtěji, odpovědněji než naše generace. Myslím, že přece jen bude ten svět méně konzumní, že bude prostší,“ míní Ondřej Neff.

Poslechněte si celé Hovory. Ptá se Naděžda Hávová.