Ondřej Koplík: Na sólovou kariéru jsem nepomýšlel, v Německu ve sboru mi bylo dobře

Ondřej Koplík
Ondřej Koplík

Před několika dny dostal Ondřej Koplík svou první Cenu Thálie. Stejně úspěšně měl ale rozjetou kariéru hráče na varhany, kterou nakonec obětoval nabídce zpívat ve sboru v Drážďanech. O nevyzpytatelných cestách pěvecké kariéry mluvil jeden z největších talentů bel canta (neboli krásného zpěvu) s Vojtěchem Babkou.

Olomoucký Juan Diego Flórez – tak se s odkazem na peruánského tenora, známého svými belcantovými rolemi, mluvilo o Ondřeji Koplíkovi čase jeho angažmá v Moravském divadle. Za nejlepší mužský operní výkon letos získal Cenu Thálie, porotu totiž zaujala jeho s lehkostí a vkusem zazpívaná role Dona Ramira v liberecké produkci Popelky od Gioacchina Rossiniho.

Sólové ambice přitom Ondřej Koplík po studiích na JAMU původně vůbec neměl a pěveckou kariéru začal ve sboru drážďanské opery. „S tím, jak zpívám, jsem nebyl moc spokojený. A tak jsem si řekl, že půjdu na zkušenou do Německa, naučím se tam jazyk, něco si vydělám,“ řekl ve vltavské Vizitce.

Ondřej Koplík při natáčení Vizitky

Ve sboru drážďanské opery byl rád a domníval se, že tam už zůstane. Pár sólových vystoupení nicméně tehdy přeci jen absolvoval, s jejich přípravou mu v roli korepetitora pomáhal drážďanský kolega. „Po nějaké době jsem zjistil, že moje sólová úroveň je už někde jinde, a to byl okamžik, kdy jsem začal koketovat s myšlenkou, že bych to mohl zkusit.“

Další mezník přišel v roce 2008, když ho někdejší šéfka olomoucké opery Ludmila Machytková slyšela zpívat v Janáčkově Její Pastorkyni v představení v produkci Komorní opery JAMU. Nabídka angažmá v Olomouci nakonec přebila jistotu německého sboru.

Režiséři přesní a volní

V Olomouci si prošel muzikály, operetou a různorodými operami. V roce 2015 se ale objevila role Lazebníka sevillského. „Viděl jsem, že můj hlas je lehký, lyrický, poprvé jsem se tu setkal s koloraturami. I kritiky mi potvrdily, že bych se tímto směrem mohl ubírat,“ vzpomíná Koplík na roli v opeře Gioacchina Rossiniho, za niž dostal nominaci na Cenu Thálie, s tím, že právě touto žánrovou cestou by se do budoucna rád vydal.

Ondřej Koplík, slavnostní vyhlášení 26. ročníku Ceny Thálie

Koplíkova hudební dráha se dlouho ubírala po dvou kolejích. Po nástupu na brněnské gymnázium začal zpívat v chrámovém sboru, kde se zamiloval do varhan. Studoval je v „lidušce“, studia zakončil toccatou francouzského skladatele Léona Boëllmanna a sám dokonce složil jednu mši.

„Přivydělával jsem si hraním na bohoslužbách, rozvíjel jsem při tom improvizaci. Pak jsem ale odešel do Německa a na varhany už mi nezbyl čas.“ Varhanní roky se mu ovšem hodí dodnes – nemá problém se čtením not a při cvičení pěveckých rolí není odkázaný na korepetitora.

Ve Vizitce mluvil Ondřej Koplík i o tom, do jakých škatulek si zařazuje hudbu, kterou poslouchá ve volném čase, a také režiséry. Ti jsou v jeho vidění operního světa buď přesní, anebo volní. Každá z kategorií má ještě dvě podkategorie. Jejich přesný popis včetně definice režiséra – loutkoherce se dozvíte, když si pustíte celou Vizitku.