Ondřej Hrách: Chtěl jsem poznat i druhou tvář Peru

Peru má ale tisíce tváří, upozorňuje Ondřej Hrách. Je to dáno etnickou, kulturní a geografickou rozmanitostí země: suchou část při pobřeží střídají Andy a za nimi se rozkládá obrovská oblast Amazonie. Třetina obyvatel, celých 12 milionů, žije v metropolitní oblasti hlavního města Limy. Oficiálním jazykem na celém území je španělština, ale podle peruánské ústavy je tam, kde dominuje některý původní jazyk, úředním jazykem i on. Teoreticky tedy kterýkoliv z jazyků, kterými se v Peru mluví – je jich 47 –, může být vedle španělštiny považován za oficiální. 

Logo|foto:Český rozhlas

Co spojuje společnost v takto etnicky a jazykově různorodém prostředí? „Tuto otázku si kladou i sami Peruánci,“ odpovídá Ondřej Hrách. „Otázka identity, kdo je Peruánec a co je peruánství, je velmi složitá. Odpověď mnohdy zní, že peruánství tkví právě v té rozmanitosti, ale dosud velmi mnoho komunit se plně neztotožňuje se státem jako takovým, protože se cítí nějakým způsobem ponižovaní nebo se sami předem chápou jako méněcenní. V takové atmosféře je pak velmi těžké najít něco, co by bylo pro všechny Peruánce společné. Během mého pobytu se velmi konkrétně ukázalo, že jedním z takovýchto společných jmenovatelů je fotbal. Někomu to může připadat úsměvné, ale opravdu bylo vidět – hrálo se právě mistrovství světa –, že to byla skutečná národní událost, která sjednocovala všechny vrstvy společnosti.“

Ondřej Hrách hovoří také o zkušenostech z vysokoškolského studia v Limě, o postavení kultury v peruánské společnosti nebo o dvojznačných důsledcích turismu a inscenované „autenticitě“ domorodých kultur. Dlouhodobý studijní pobyt v zahraničí je podle jeho názoru jednoznačně přínosný.