Ondřej Buddeus: Experimentátor nejsem, jen mám v literatuře rád hru

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ondřej Buddeus

„Profesní specialitou spisovatele je doplnit nastavený obraz světa a nabídnout k němu alternativu,“ říká básník, překladatel z norštiny a němčiny, editor a někdejší ředitel Českého literárního centra Ondřej Buddeus. Do Vizitky ho pozval Petr Šrámek.

Jméno Ondřeje Buddeuse se v posledních letech v médiích objevovalo zejména v souvislosti s jeho působením v čele Českého literárního centra, kde loni v létě kvůli nesouhlasu se směřováním celé instituce spadající pod Moravskou zemskou knihovnu v Brně podal výpověď. Během tří let se v Centru mimo jiné snažil o vybudování platformy, která by pomohla šířit českou literaturu za hranice. Jakožto vystudovanému překladateli z němčiny a také absolventovi nordistiky mu byla inspirací obdobná norská agentura Norla: základní princip jejích aktivit bylo soustředit se na tvůrčí síly literátů a vymyslet lepší zázemí a podmínky pro samotné autory, překladatele domácích děl do cizích jazyků i pro nakladatele.

Hudba a literatura na náplavce v Plzni (The Graves, Lakuna, čtení Ondřej Buddeus a Vratislav Maňák plus Biotrio).

Buddeusův vztah ke Skandinávii probleskoval i v dalších částech vltavské Vizitky. Zazněly během ní například verše slavného norského básníka, esejisty a jazzového recitátora Jana Erika Volda, který byl v roce 2012 hostem Festivalu spisovatelů a jehož básně českému publiku představil ve stejném roce v knize Malý kruh právě Ondřej Buddeus. Čeho si na Voldovi nejvíce cení?

„Vold prošel od experimentu k meditativní lyrice, mám rád i jeho jazyk, který je prost výrazných ozdob. Je schopen mluvit zenově, ale nebanálně, a pracuje skvěle s rytmem. Dneska je to typ dědečka, který na scéně ožije tak, že vůbec nevnímáte, že se narodil v roce 1939,“ říká.

Síla básnického DJ setu

Buddeus je sám autorem básnických sbírek 55 007 znaků včetně mezer (dostal za ni Cenu Jiřího Ortena), Rorýsy a Zóna. S Davidem Böhmem připravil naučnou knihu pro děti Hlava v hlavě, za niž získali Magnesii Literu, Zlatou stuhu i cenu pro Nejkrásnější českou knihu roku. Právě zvědavost a testování toho, co poetika jednotlivých textů snese, má Buddeus s Voldem společné, označení „experimentátor“ se ale brání. „Ten termín má svoji závažnost, asi bych si ho neměl přisvojovat. Já si prostě spíš hraju,“ konstatuje.

Ondřej Buddeus a David Böhm přebírají Cenu Magnesia Litera za knihu Hlava v hlavě, 2014

Hra je také princip, který si nedávno osvěžil na autorském čtení v Pardubicích. Kvůli svému angažmá v Českém literárním centru nevydal poslední tři roky žádnou knihu, a proto kromě vlastních starších textů a překladů představil slovem i obrazem též tvorbu svých oblíbenců – například básnířky a hudebnice Kate Tempest.

03015232.jpeg

„Tenhle básnický DJ set bavil mě i publikum. Je nesmírně příjemné držet pozornost jen mluveným slovem, ale vyšší promlouvací sílu má variabilita médií. Měl jsem s sebou nějaké své básně ve formě videa s titulky a najednou jsem těžil úplně jiný typ pozornosti. Dá se tak utáhnout i docela dlouhé čtení.“

V souvislosti s fungováním Českého literárního centra Ondřej Buddeus odpovídal i na otázku: Jaké povinnosti má spisovatel ke společnosti? „Zásadní povinností spisovatele je formulovat a pojmenovávat věci na hranici fikce, čímž nekonkuruje žurnalistům. Jeho profesní specialitou a schopností je nastavený obraz světa doplnit a nabídnout k němu alternativu.“ 

Jakou povinnost má společnost ke spisovateli? Proč má Ondřej Buddeus rád básně Miroslava Holuba? V čem tkví důležitost platformy pro mezinárodní poezii Psí víno, jak se rodily Buddeusovy literární diáře a odkud pochází jeho netradiční příjmení? Poslechněte si celou Vizitku.