Ondrášovy Čertovinky v Obecním domě
Minulou sobotu mohli pražští diváci zhlédnout premiéru lidového tanečního divadla Čertovinky. Představení lidového muzikálu na motivy pohádky Čert a Káča v podání Vojenského uměleckého souboru Ondráš z Brna je totiž jednou z akcí, kterou soubor připravil ke svému 50. výročí. Počátky souboru sahají do roku 1954, kdy vojáci pocházející ze Slovenska pro zpestření volného času i připomenutí domova založili v Olomouci soubor Jánošík. Brzy soubor přesídlil pod stejným názvem do Brna a po rozdělení Československa změnil své jméno ze slovenského zbojníka Jánošíka na moravského Ondráše. Soubor je v současné době jediným poloprofesionálním tělesem svého druhu v České republice. Obdiv za taneční, pěvecké i hudební výkony sklízí nejen u nás, ale i v zahraničí. Také vojenské velení je s ním spokojeno. Podle nadřízených mají prý v kasárnách na umělce docela pořádek.
Ale v sobotu v Obecním domě rozhodně pekelně řádili. Na začátku pohádky pro dospělé a odvážné děti se v sále přihlásil sám Lucifer a s pomocí dvou čertušek instruoval diváky, aby nepožívali alkoholické nápoje, nekouřili, vypnuli mobilní telefony a v případě nějaké strašidelné scény zakrývali dětem oči.
Pak už jsme se ocitli v pohádkovém lese, kde se nejprve za stromy - děvčaty - ukrývali kluci a stříleli po sobě z praku a pak se role vyměnily a zpoza stromů se vykolébaly husy. Potom přišly staré klevetnice a pomlouvaly, koho jen mohly, hlavně mladá děvčata, která se chtějí líbit mládencům. A co teprve Káča? Vždyť ta vůbec nestárne! V tom asi bude pěkná čertovina. Na vesnické tancovačce Káča přebírala mládence, až přišel jeden myslivecký, který ji galantně vyzval k dvorskému tanci. To bylo v hospodě, kde jsou slyšet české dudy a hlahol starých opilých bab laškujících s mladíky, něco neobvyklého. Jenže není se čemu divit. Vždyť hospodu přičarovali dva čertovští rarášci. Jak luskali prsty, přiskákaly i půllitry. Také si v hospodě užili veselí, když parodovali tanec čerta proměněného v myslivce. První polovina pak skončila únosem Káči do pekla a Lucifer nás upozornil, že budeme muset 15 minut počkat a nechat čerta trochu se proběhnout s Káčou na zádech.
Po přestávce nastalo na jevišti pravé peklo při hudební kreaci skladatelského mága Milana Puklického. Z kotlů se vynořili čerti, kteří provedli ranní hygienu, svorně si uvařili "lahůdku", trochu si pohráli v duchu chlapeckých lidových her, tj. soutěžení o nejnáročnější tělesné výkruty a veletoče, kdy divák neví, kde má kdo hlavu, ruce, natož nohy. Nakonec hodinové ručičky složené z obřích vařeček odbily dvanáctou a přiletěl čert s Káčou. Ta si hned osedlala celé peklo. Do toho přišel Lucifer a zavládla všeobecná čertí panika. Káča je i s čertem poslána zpět na zem. I když na zemi zavládne krutá zima, čert se nepřestává pod svým nákladem potit. Na to se scéna čertovským přičiněním změní a ocitáme se na salaši, kde bačové probuzeni jedním čertovským kvítkem bujaře křepčí zbojnické tance. Stěhujeme se tedy z původně české vesnice do slovenských hor. Za pestrých všeslovenských krokových variací přihopsají ovečky. Ovce jsou postupně stříhány, tj. děvčatům je snímán kabátek a pak jsou přátelsky poplácány po zadku. Těm zbývajícím se to nelíbí, a tak se hrdě vzdávají kůže samy. Zbývá jen poslední neposlušná ovečka, které je dokonce vyhrožováno porážkou, a teprve potom přenechává svůj kožíšek bačovi a její život je ušetřen. Ovečky se promění v půvabná děvčata, aby si zatančila s valachy. Objevuje se také Káča na udolaném čertovi, který se jí konečně zbaví. Káča nalézá zalíbení v bačovi. Všichni společně si ještě trochu zaskotačí a tanec končí symbolicky výskokem tanečnic na záda tanečníků. Všichni zpívají píseň na rozloučenou a přejí dobrou noc.
Režie představení se ujal Martin Pacek, který sice studoval lidový tanec na konzervatoři, ale v posledních letech se od tohoto žánru s tanečním divadlem Bufo přece jenom odklonil. S Ondrášem navázal choreografickou spolupráci již dříve a v čertovských hrátkách byl pověřen tanečním zpracováním pekelného dovádění, ale dva a půl měsíce před premiérou byl zlákán k režírování celého představení. S Ondráši se tedy po dobu letních slunečních měsíců uzavřel ve vojenském kulturním středisku ve Vyškově, kde mohli nerušeně, ale i společně na velkém jevišti nacvičovat tanečníci, zpěváci a muzikanti. Teprve v létě byla také známa definitivní podoba hudby, na které se podílelo několik mladých, velmi nadaných hudebních skladatelů, ale i ostřílení mistři. Odborníky zaujalo pekelné řádění Milana Puklického natolik, že například Jaroslav Jurášek si při dohlížení na nácvik pořadu pro poznámky plné chvály prý nemohl ani vychutnat půvab pekelných rejů na jevišti.
Projekt Čertovinky, tedy námět Čert a Káča, se zrodil v nápadité hlavě Davida Pavlíčka, tanečního dramaturga souboru Ondráš. Ondráš už delší dobu vytváří své pořady nikoli jako skládačku tanců z jednotlivých regionů, ale jako ucelenou tématicky jednotnou podívanou. Jak říká Jaroslav Jurášek, při pohledu na Ondráše se ani nemůže a nestačí cítit starý, i když prý starý už je. Tak jen přejme Ondrášovi do brněnské premiéry v Janáčkově divadle 25. září i do dalších repríz hodně štěstí a nestárnoucích diváků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
