Okno naproti - postmoderní eintopf?
Vítězný snímek hlavní soutěže letošních Karlových Varů, velkolepá podívaná italsko-portugalsko-turecko-britské koprodukce, plná společensky velmi atraktivních témat... To je film Okno naproti. To, co se okolo něj píše, vzbuzuje nadějná očekávání. A jak už se tak občas stává, filmy, při kterých byl od počátku tvůrčího procesu kladen důraz na to, aby se líbily, mohou svou vypočítavostí a obchodní průhledností spíše odradit.
Jednodušší by bylo vyjmenovávat, o čem Okno naproti není. Protože snad vše, co je dnes v politicko-společenských kruzích považováno za nedořešené či aktuální a co - jaká náhoda - řeší a řešilo už kvantum letošních a loňských snímků, se filmu pozoruhodně dotýká. Dříve (proč ne třeba válečná čtyřicátá léta) nespravedlivé zatracování lidí s homosexuální orientací (o poznání hlouběji to už zobrazovaly například Hodiny), obětavost a nedostatečné docenění těch, kteří s nasazením vlastního života zachraňovali židovské děti před transportem (nejaktuálněji Síla lidskosti o Nicholasi Wintonovi), nelehký život současných přistěhovalců na západě (co takhle Špína Londýna)... samozřejmě, že vždy přijde vhod vyhasínání citů v relativně mladém manželství s (nejlépe dvěma) dětmi kombinované s pokušením nevěry (tato závorka by musela být hodně nafouknutá), aby se snad svět nejevil jako příliš krutý, filmem proteče ještě spousta čokolády, kakaa a cukrovinek - přirovnání k Čokoládě po sobě vyloženě volá.
Na film se pěkně kouká. Postavy jsou tak akorát zaoblené, jejich problémy tu sice jsou, ale neprovokují s nimi. Starý pán Davide Veroli (Massimo Girotti ve své poslední roli), který na sklonku života blouzní v traumatech z válečného mládí, mladá a krásná Giovanna (Giovanna Mezzogiornová), manželka věrného a hodného Filippa (Filippo Nigro) a matka dvou dětí, která postupně propadává telenovelskému románku s podobně krásným svůdníkem Lorenzem (Raoul Bova) odnaproti, všichni kopírují očekávatelná schémata. Charaktery, se kterými vstupují na plátno, se neproměňují, nevyvíjejí, neprohlubují. Podobně jako v reklamách - nakonec nebylo by nijak překvapivé zjištění, že režisér (ehm, Ital s tureckým původem) Ferzan Özpetek se reklamou živí.
Nic proti takovým soustům. Každý podnět, který má šanci vyvolat diskusi o podobných problémech, je z principu správný. Otázkou je, jestli vůbec lze tolik kusů najednou pojmout, případně je pak také strávit a docílit obohacujícího účinku. A to ponecháváme stranou fakt, je-li úplně čisté si za pomoci těchto berliček hrabat do vlastní kapsy.
Okno naproti (La finestra di fronte, Itálie, Portugalsko, Turecko, Velká Británie, 2002) Hrají: Massimo Girotti (Davide Veroli), Giovanna Mezzogiornová (Giovanna), Raoul Bova (Lorenzo), Filippo Nigro (Filippo); Scénář: Gianni Romoli, Ferzan Özpetek, Kamera: Gianfilippo Corticelli; Střih: Patrizio Marone; Hudba: Andrea Guerra; Režie: Ferzan Özpetek; 90 minut, titulky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
