Ohlédnutí za bohnickým Babím létem

27. září 2004

Festivaly v areálu bohnické psychiatrické léčebny jsou bezpochyby neodmyslitelnou a originální složkou porevolučního kulturního dění. Hudba, divadlo, výtvarné umění, autorská čtení, besedy aj. poprvé zavítaly "za plot" v roce 1990, od roku 1996 se v časně podzimním čase konají s podtitulem Babí léto. Letošní ročník opět potvrdil myšlenku převahy kvality nabízených zážitků nad komercí.

Jednou ze základních idejí bohnických festivalů je setkávání pacientů s laickou veřejností, překonání vzájemného strachu či nejistoty, odtabuizování a "odtajemnění" psychiatrického prostředí. Že se tak děje mezi pódii, altánky a stánky, je přirozené a přínosné. Babí léto probíhá v rámci "Týdne pro duševní zdraví", během něhož se na rozmanitých akcích návštěvníci seznamují s problematikou naší psychiky, jejího rozvoje a ochrany, případně léčby. Týden pro duševní zdraví každoročně pořádá občanské sdružení Fokus ve spolupráci s Unijazzem.

Bohnické Babí léto

Ve srovnání se známějšími a masovějšími jarními "Mezi ploty" zdá se mi "Babí léto" událostí výrazně klidnější a přehlednější, poskytující možnost zhlédnutí dostatečného množství programů bez zběsilého přebíhání mezi jednotlivými, vzájemně se rušícími scénami. Díky nečekaně příznivému počasí probíhala valná většina festivalu pod širým nebem. Přestože hovořím o "přehlednosti", nebylo pochopitelně v lidských silách zvládnout každé vystoupení či prezentaci - mohu se tedy zmínit pouze o některých z nich.

Na hudební scéně před kostelem se postupně vystřídali Krausberry, Oswald Schneider, Marsyas, Alvik a konečně skupina Hm..., z nichž každá přilákala plnou louku posedávajících i tančících posluchačů. Hudební rytmy se ozývaly také z odlehlejší "hip-hop, reggae & dancehall". Velkou atrakcí se stali i dva muži vyzbrojení kytarou a valchou, improvizující nekonečně dlouhé blues na volně asociační text.

Účinkující divadelní soubory byly tentokrát laděny velmi alternativně, často loutkově. Za dramatického "maskota festivalu" bych si dovolila označit královéhradecké Divadlo Dno. Kromě množství bujarých songů sehrálo celá tři představení, jedno dokonce s reprízou. Byl to právě desetiminutový (leč intenzivní) kus s názvem Oslík, který si zasluhoval dvojí provedení (kterážto dvojitost pozorným předvedla, jaké pohotovosti a okamžité tvořivosti jsou herci Divadla Dno schopni). Jedno oko nezůstalo suché nad dojemným příběhem Oslíka, jenž nerad vozil na hřbetě děti, od čehož byl nakonec šťastně osvobozen opatřeními krále Heroda. Na vlně cynismu, něžné morbidity a laskavé brutality se nesla i ostatní dvě představení: Epos (podivná smíchanice Cesty kolem světa za 80 dní a Coelhova Alchymisty s narážkami na úplně všechno) a Báj-báj (pohádková koláž o nezachráněné princezně s patrnými vlivy Rychlých šípů a Disneyho Sněhurky). Specifický humor a bezprostřednost Divadla Dno přesně zapadly do celkové atmosféry festivalu.

Bohnické Babí léto

Divadlo Neslyším vyslalo jediného herce, který na schodech pavilonu č. 4 zhmotnil němou pohádku O veliké řepě. Bylo obdivuhodné, jak neomylně dokázal přitáhnout a udržet pozornost diváků ve věkovém rozptylu 2 roky až 60 let. Ti nakonec byli velmi aktivně zapojeni do hry, když nás protagonista vyzval k pantomimickému zopakování příběhu. Opět se skláním před samozřejmou, bezprostřední hravostí všech zúčastněných.

Bohnické Babí léto

Za zmínku jistě stojí i zajímavý pokus "nastupující generace" divadla Orfeus: Tři prasátka opřená o reprodukované hudební záznamy a "stínovo-kartonové" vizuální pojetí nebo vskutku absurdní Kavkazské pohádky v podání loutek souboru Kvelb. Tentýž soubor se soumrakem převedl na dobře nasvíceném trávníku snový tanec violoncellistky a mužů na chůdách - tzv. Pálení dobrého bydla.

Jak je patrné z repertoáru účinkujících divadelních souborů (Zrakoplav: O červené karkulce, Divadlo Bořivoj: Jak se hledají princezny aj.), jedním z nejdůležitějších festivalových témat byla pohádka, kterou se v Pohádkovém stanu zabývali z úhlů využití pro arteterapii, muzikoterapii, dramaterapii aj.

Bohnické Babí léto

Po celém areálu byly k dispozici altánky s psychoporadci. Za mimořádně zajímavé a poučné považuji povídání o animoterapii (s podtitulem O pejskovi a kočičce). Dostali jsme nejen příležitost nahlédnout do "zákulisí" - na statek, do stájí a výcvikových prostorů, ale byla nám představena i jednotlivá zvířata s vysvětlením, jak se které na terapiích podílí. Nechyběly ani výtvarné dílničky (výroba svíček, kresba na textil, košíkářství) a keltská vesnička.

Pozoruhodnou tečkou za celým dnem bylo vystoupení sboru Brécy de chorus angelus, který v kostele přednesl Šalamounovu Píseň písní zhudebněnou Giovannim Pierluigim da Palestrinou. Ačkoliv jejich pěvecký projev považuji za skvělý, byl provázen dvěma velkými škodami: škoda, že mluvenému slovu nebylo v obtížné akustice rozumět; škoda, že festivalové publikum nebylo připraveno přijmout po celém dni "mladého umění" hudbu šestnáctého století a z velké části se rozprchlo před skončením.

Shrnuto a podtrženo: festival Babí léto v Bohnicích splnil nejen jeden z kroků k destigmatizaci psychiatrické léčebny, kam vnesl čerstvý vzduch, ale také představil řadu neznámých umělců a potvrdil vysokou úroveň těch známých.

autor: Zuzana Malá
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.