Ödön von Horváth: Století ryb. Zápas středoškolského profesora s fašizující se společností
„Země se dostává do znamení Ryb. Lidská duše bude nehybná jako tvář ryby“. Na pozadí kriminální zápletky sledujeme boj středoškolského profesora s fašizující se společností, ale především se sebou samým. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
„Pokud se mě ptáte po mé vlasti, pak vám mohu říct následující: narodil jsem se ve Fiume, vyrůstal jsem v Bělehradě, Budapešti, Bratislavě, Vídni a Mnichově a mám maďarský pas – ale vlast? Tu neznám! Já jsem typický starorakousko-maďarský mišunk: maďarsko-chorvatsko-německo-český; jméno mám maďarské, rodnou řeč němčinu. Daleko nejlépe píšu německy, píšu nyní už jenom německy, náležím tedy k německému kulturnímu okruhu, k německému lidu. Ovšem pojem otčina (Vaterland), národnostně zfalšovaný, je mi cizí. Mojí otčinou je Volk.“ napsal Ödön von Horváth.
To, že se čím dál tím víc cítil a byl světoobčanem, nepramenilo jen z jeho povahy a vůle. V roce 1929, kdy psal předchozí řádky, žil a úspěšně psal v Berlíně, který byl v té době považován za hlavní město evropského divadla. Ale jeho konflikty s nacisty se množily. V restauraci například žádá, aby byl vypnut rozhlasový přijímač, který vysílal vůdcův projev, u soudu svědčí proti provokatérům, kteří vyvolali rvačku. V únoru 1932 prohledali jeho dům SS-mani a v dubnu byly jeho knihy demonstrativně spáleny na Královském náměstí v Mnichově. Jeho žádost o občanství byla opakovaně zamítnuta. V roce 1934 odjíždí do Vídně a stává se de facto světoobčanem.
Horváth je znám především jako dramatik. V jeho svérázných „lidových hrách“ skrze vrstvu kolorovaného realismu vyvěrá nemilosrdná ironie a groteska. Nicméně za pozornost stojí i jeho próza. Franz Werfel o ní napsal, že převyšuje všechno, co vytvořil.
Ivo Krobot si pro svou dramatizaci vybral první díl souboru Století ryb – Mládež bez boha, který Horváth napsal v roce 1937 ve Vídni a vyšel poprvé v nakladatelství Allert de Lange v Amsterdamu. To, že musel román vyjít za hranicemi, není náhodou, protože popisuje velmi jasně nástup fašismu. Obsahuje kriminální zápletku, ale podstatnější je příběh jeho vypravěče, středoškolského profesora, který v sobě najde odvahu a vnitřní sílu k odpovědnosti za sebe i dění ve společnosti. Horváth tak znovu zpracovává téma víry a spravedlnosti jako před tím například v dramatu Soudný den. Druhou část diptychu tvoří próza Dítě naší doby (1938).
28. května 1938 se Ödön von Horvath sešel v Paříži s režisérem Robertem Siodmakem, který chtěl v Americe román Století ryb zfilmovat. Odpoledne před schůzkou shlédl v Cinema Marignan tehdejší filmový hit Sněhurka a sedm trpaslíků Walta Disneyho. Když se po sedmé hodině vracel pěšky do hotelu po Champs Elysées, zastihla jej prudká bouře. Větev, která se ulomila z kaštanu, pod který se schoval, ho zasáhla do hlavy. Byl na místě mrtev.
Související
-
Ivan Vyskočil: Blbá hra aneb Křtiny v Hbřbvích. Montáž studiové nahrávky a divadelního představení
Tato ryze česká hra o návratu docenta Vávry na rodný grunt je sestavena z nejrůznějších dramatických klišé, póz, manýr a ustálených rčení.
-
Káča aneb Svízele učitelského mládence Ondřeje Klepetka. Úsměvná próza Karla Václava Raise
Ve své próze zpracoval autor i své vlastní zkušenosti venkovského učitele. Káča je v tomto případě obrovský džbán, který učitel Klepetko nese přes půl země panu řídícímu.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
