Ödön von Horváth: Století ryb

02058314.jpeg

„Země se dostává do znamení Ryb. Lidská duše bude nehybná jako tvář ryby“. Na pozadí kriminální zápletky sledujeme zápas středoškolského profesora s fašizující se společností, ale především se sebou samým.

Poslouchejte na Vltavě 23. července 2016 ve 14:00. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a četba. Zůstane tam až do pátku 29. července 2016.

Web Hry a četba nabízí mluvené slovo zdarma on-line ještě týden po odvysílání. Audioknihy nejde stáhnout.


„Pokud se mě ptáte po mé vlasti, pak vám mohu říct následující: narodil jsem se ve Fiume, vyrůstal jsem v Bělehradě, Budapešti, Bratislavě, Vídni a Mnichově a mám maďarský pas - ale vlast? Tu neznám! Já jsem typický starorakousko-maďarský mišunk: maďarsko - chorvatsko - německo-český; jméno mám maďarské, rodnou řeč němčinu. Daleko nejlépe píšu německy, píšu nyní už jenom německy, náležím tedy k německému kulturnímu okruhu, k německému lidu. Ovšem pojem otčina (Vaterland) národnostně zfalšovaný, je mi cizí. Mojí otčinou je Volk.“ napsal Ödön von Horváth.

02058312.jpeg

To, že se čím dál tím víc cítil a byl světoobčanem nepramenilo jen z jeho povahy a vůle. V roce 1929, kdy psal předchozí řádky, žil a úspěšně psal v Berlíně, který byl v té době považován za hlavní město evropského divadla. Ale jeho konflikty s nacisty se množily. V restauraci například žádá, aby byl vypnut rozhlasový přijímač, který vysílal vůdcův projev, u soudu svědčí proti provokatérům, kteří vyvolali rvačku. V únoru 1932 prohledaly jeho dům SS-mani a v dubnu byly jeho knihy demonstrativně spáleny na Královském náměstí v Mnichově. Jeho žádost o občanství byla opakovaně zamítnuta. V roce 1934 odjíždí do Vídně a stává se de facto světoobčanem.

02058310.jpeg

Horváth je znám především jako dramatik. V jeho svérázných „lidových hrách“ skrze vrstvu kolorovaného realismu vyvěrá nemilosrdná ironie a groteska. Nicméně za pozornost stojí i jeho próza. Franz Werfel o ní napsal, že převyšuje všechno, co vytvořil.

Ivo Krobot si pro svou dramatizaci vybral první díl souboru Století ryb - Mládež bez boha, který Horváth napsal v roce 1937 ve Vídni a vyšel poprvé v nakladatelství Allert de Lange v Amsterdamu. To, že musel román vyjít za hranicemi, není náhodou, protože popisuje velmi jasně nástup fašismu. Obsahuje kriminální zápletku, ale podstatnější je příběh jeho vypravěče, středoškolského profesora, který v sobě najde odvahu a vnitřní sílu k odpovědnosti za sebe i dění ve společnosti. Horváth tak znovu zpracovává téma víry a spravedlnosti jako před tím například v dramatu Soudný den. Druhou část diptychu tvoří próza Dítě naší doby (1938).

02058308.jpeg

28. května 1938 se Ödön von Horvath sešel v Paříži s režisérem Robertem Siodmakem, který chtěl v Americe román Století ryb zfilmovat. Odpoledne před schůzkou shlédl v Cinema Marignan tehdejší filmový hit Sněhurka a sedm trpaslíků Walta Disneye. Když se po sedmé hodině vracel pěšky do hotelu po Champs - Elysées zastihla jej prudká bouře. Větev, která se ulomila z kaštanu, pod který se schoval, ho zasáhla do hlavy. Byl na místě mrtev.


Osoby a obsazení: Učitel (Vladimír Javorský), Matka učitele (Růžena Merunková), Otec učitele (Karel Pospíšil), Žák B (Jiří Suchý), Žák N (Vojtěch Hájek), Ředitel + sluha (Zdeněk Maryška), Nelly (Miroslava Pleštilová), Caesar (Alois Švehlík), Farář (Jan Hartl), Šikovatel (Miroslav Táborský), Sedlák + vrátný (Ivo Kubečka) a další

Autor: Ödön von Horváth Překlad: Lucy TopołskáDramaturgie: Martin VelíšekHudba: Lubor ŠonkaDramatizace a režie: Ivo Krobot

Natočeno v roce 2010.

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a četba