Odjinud – tři umělecké pohledy v jedné galerii
V pražské Galerii U Prstenu se na společné výstavě sešly práce tří malířů střední generace - Jitky Anlaufové, René Hábla a nedávno zemřelého Richarda Tymeše. Výstava nese název Odjinud a prohlédnout si ji můžete do 17. října.
U Jitky Anlaufové je to pozorování neustále se proměňujícího světa přírody; René Hábl klade důraz na hru tvarů a forem a u Richarda Tymeše je zásadní pohled do vlastního nepokojem zmítaného nitra.
Jitka AnlaufováNarodila se 22. června 1962 v Příbrami, vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru Radomíra Koláře, Milana Knížáka a Františka Hodonského. Absolvovala roku 1992. „Jitka Anlaufová ve svých obrazech navazuje na středoevropskou tradici duchovně orientované abstraktní malby, která zkoumá a prostřednictvím malířské tvorby rozvíjí abstraktní formy, vycházející ze strukturální povahy živé hmoty. Tyto obrazy umožňují nahlédnout do dalších vrstev a dimenzí reality, v nichž se člověk orientuje s pomocí intuice a citlivosti pro procesy živých organismů a planetární příběh fylogenese.“ Napsala o její malbě historička a kritička umění Věra Jirousová.
René HáblNarodil se 29. listopadu 1968 v Uherském Hradišti, kde vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu. AVU absolvoval v roce 1994, prošel ateliéry Jiřího Sopka, Františka Hodonského, Jana Kotíka a Miloše Šejna. Ve svých obrazech záměrně nezobrazuje svět vnější, ponechává jen jeho stopy, skryté někde v dávném dětském prožitku, fantazii, představě či snu. Jeho obrazy jsou velmi hravé, divákovo oko v nich těká z jednoho detailu ke druhému a přitom naplno vnímá barevnou kompozici v její celistvosti. Háblovy malby zaujmou především svou barevností a ostrým kontrastem vzniklým mezi vesměs monochromním pozadím a četnými detaily předního plánu.
Richard TymešNarodil se 4. května 1958, vyučen rytcem kovů, malbou se zabývá od roku 1984 jako autodidakt. Vytváří zejména abstraktní kresby a malby: začínal zobrazováním imaginární krajiny, následovalo dlouhé „geometrické období“, od roku 1996 zobrazuje převážně intuitivně cítěné energie. „Stejně jako samotná tvorba ho zajímá proces budování výstavy a vernisáž, jako živá akce s úvodem spřízněných literárních autorů. Vernisáž se pak sama může stát uměleckým dílem,“ čteme na webu umělce.
