SERIÁL

Odhalené vzpomínání Eriky Bezdíčkové. O trpkých válečných a poválečných letech židovské dívky i o otázkách doby současné

Erika Bezdíčková

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

„Když pozoruju Eriku, jak na rozdíl od nás, zimou a tísní rozechvělých filmařek, vzdoruje mrazu a truchlivým vzpomínkám, napadá mne důvod, proč přežila peklo. Je to naděje, která v ní hoří jako věčné světlo“, zapsala si režisérka Olga Sommerová po natáčení dokumentu o Erice Bezdíčkové. O židovské dívce, která se jako třináctiletá ocitla na osvětimské rampě tváří v tvář doktoru Mengelemu, o dívce, jejíž rodiče zahynuli v plynové komoře a která se po válce neměla kam vrátit.

Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Erika Bezdíčková se narodila v roce 1931 v Žilině, odkud byla celá rodina odsunuta v roce 1944 do Osvětimi. Jako jediná se z rodiny zachránila útěkem z pochodu smrti. Po válce se pak jako bezprizorná musela několik dlouhých měsíců toulat Evropou a žít na ulici. V roce 1948 se jako šestnáctiletá vdala, měla dvě děti, o něž po rozvodu musela bojovat se svým dobře postaveným manželem – komunistou.

V padesátých letech byla zaměstnána v Československém rozhlase v Praze, začátkem šedesátých let se přestěhovala do Brna a začala pracovat jako cizojazyčná korespondentka v podniku Brněnské veletrhy a výstavy. Na počátku normalizace přišla další osudová rána – své místo musela okamžitě opustit. Další zaměstnání našla až v Bratislavě v Technických novinách, kde pracovala až do roku 1989.

Dnes žije v Brně, šťastně provdaná. Neúnavně objíždí školy, pořádá besedy, přednášky, překládá, mimo jiné archivní materiály pro Terezínské studie a dokumenty. Je přesvědčena, že o holocaustu je třeba mluvit, zejména mezi mladými lidmi. Že na tuto hrůznou kapitolu novodobých dějin se nesmí zapomínat. Připomíná myšlenku amerického filosofa George Santayana, kterou v předvečer druhé světové války zopakoval Winston Churchill: „Národ, který nezná svou minulost, je odsouzen k tomu, aby si ji zopakoval“.

Připravila: Olga Jeřábková
Režie: Zdeněk Kozák
Natočeno v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 2011.

Spustit audio
autor: Olga Jeřábková