Oděsa kolébkou jazzu?
Lelkovací defilé zahájí tentokrát skladbou Backstage Sally kapela The Jazz Messengers. Její bubenický leader Art Blakey dokonce přestoupil na islám a říkal si Abdulah Ibn Buhaina.
Podobně se zachoval saxofonista Gigi Gryce, z něhož se stal Basheer Qusim. Přestože jihoafrický pianista Adolph Dollar Brand trvá nekompromisně na tom, aby se mu říkalo Abdulah Ibrahim, přijali ho laskavě mezi sebe členové WDR Big Bandu a natočili s ním skladbu Song for Sathima.
Dnes už málokdo ví, že pianista Ahmad Jamal je do matriky zapsán jako Fritz Jones. Na začátku 60. let zasedli v big bandu belgického pianisty Francyho Bolanda např. černohorský trumpetista, londýnský židovský saxofonista, skandinávští trombonisté a mezi několika Afroameričany byli tři muslimové: Liaquat Ali Salaam (Kenny Clarke), Idrees Sulieman (Leonard Graham) a Sahib Shihab (Edmund Gregory).
Černošský pianista McCoy Tyner (Sulaimon Saud) a bílý saxofonista Michael Brecker byli nejspíš barvoslepí, když při pražském vystoupení bez ohledu na barvu pleti hrdě prohlašovali, že jsou Philly Boys – kluci z Philadelphie.
Vlastence podrážděné fotkou černého manekýna možná potěší zmínka o teorii sovětského muzikologa, jenž tvrdil, že kolébkou jazzu je Oděsa. V ukrajinském přístavu prý bylo na začátku 20. století stejné společenské a kulturní klima jako v New Orleansu. Zpupní mouřeníni Booker Ervin a Jaki Byard (Jamil Bashir) kteří se v závěrečné skladbě představí jako sólisté kapely Charlese Minguse, by na to stěží našli odpověď.