Odcházení spisovatele a intelektuála. Novému románu Jiřího Pehe nechybí zajímavá témata, ale postrádá lehkost

Přebal knihy Poslední útěk Adama Drechslera|foto:Nakladatelství Prostor

Titulní hrdina románu je totiž stárnoucí intelektuál, mající osobní zkušenost s životem v komunistickém Československu, emigrací na Západ i českou porevoluční realitou, kterou on sám do jisté míry spoluutvářel coby veřejně známá osobnost. I tentokrát se v autorově příběhu protínají velké a malé dějiny, které ovšem dalece přesahují protagonistův životní obzor. Adam je totiž v neposlední řadě spisovatel, mající na kontě několik románů, jejichž názvy nápadně připomínají tituly próz Jiřího Pehe. 

Příběh ze současnosti sahající daleko do historie

Aby toho nebylo málo, celé vyprávění je zarámováno setkáním Adama Drechslera s mladou a krásnou Natálií a jejich rozhovorem v průběhu několikahodinového letu z Prahy do New Yorku, a to v době vypuknuvší koronavirové pandemie. Dotyčná dívka, která se Adamovi představí jako doktorandka zabývající se jeho životem a dílem, se stává nejen hrdinovou posluchačkou, ale i čtenářkou fragmentů jeho rukopisu, v nichž ožívá dvojice dalších klíčových postav – papoušek Žako a golem Jossile. Ti se měli stát dlouhověkými vypravěči příběhu o bytě v Pařížské ulici a jeho měnících se majitelích v průběhu několika desetiletí.

Promyšlenou a bezpochyby originální, i když trochu přebujelou zápletku autor bohužel zatěžkává množstvím hrdinových úvah na vybraná témata souznící s jeho naturelem, profesí a především aktuálním rozpoložením, na němž se podepisuje vážné onemocnění a s ním spjatá vidina krátícího se času na tomto světě. Očekávatelné bilancování uplynulého života v Adamově případě přerůstá ve filozofování nad samotnou povahou našeho světa a údajnou konečností lidské existence.