Od složité hudby k přímočarému sdělení. Věci nemůžete pořád jenom komplikovat, říká kytarista David Dorůžka

30. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy David Dorůžka

Když se během pandemie nesmělo koncertovat, byl čas skládat novou hudbu. Kytara jazzového hudebníka Davida Dorůžky se během uplynulých měsíců objevila na celkem sedmi různých nahrávkách a další melodie vznikají. Dorůžka ve Vizitce s Markétou Kaňkovou mluvil o nových projektech, improvizaci i o tom, že když člověk překvapí sám sebe, je velká šance, že překvapí i ostatní.

David Dorůžka pochází z rodiny, kde se před hudbou nedalo uniknout. Dědeček Lubomír byl muzikolog a publicista, tatínek Petr, jehož hlas zní i z vltavského éteru, je odborník na world music. Když se malý David na začátku devadesátých let s otcem ocitl na koncertě americké kapely Oregon, uhranula ho improvizace linoucí se z pódia. „To byl jeden z impulzů, že něco takového chci taky hrát,“ řekl ve Vizitce. V té době už měl doma kytaru, kterou si ze všech nástrojů vybral díky tehdy oblíbené folkové a rockové hudbě. Svou hru rychle vylepšoval a ve čtrnácti už patřil mezi největší tuzemské jazzové talenty.

David Dorůžka na festivalu Věčná naděje

Techniku, schopnost improvizovat a skládat vypiloval během studia na prestižní Berklee College of Music, kde pobýval od devatenácti do dvaadvaceti. Ve svých projektech se spojuje s hudebníky z celého světa a zůstala mu i otevřenost k různým žánrům – kromě folku, rocku i ke klasice, lidovkám či rytmům Blízkého východu. „Když mě nějaký směr začne bavit, snažím se mu věnovat, pochopit ho do hloubky. A pak zase přijde něco nového. Měl jsem dlouho období, kdy mě zajímala složitá, racionální hudba vyžadující vynikající techniku. Asi před čtyřmi lety ale přišel čas, kdy jsem věci začal zjednodušovat, vyjadřovat se přímočařeji. Posledních pár let taky poslouchám míň složitou hudbu se silnějším sdělením,“ konstatuje. Konkrétní moment změny ale Dorůžka vystopovat nedokáže. „Je to přirozený vývoj, kombinace životních zkušeností, věku. Věci nemůžete prostě pořád jenom komplikovat,“ usmívá se.

03071089.jpeg

Do tohoto ranku spadá i spolupráce s písničkářem a neúnavným experimentátorem Oldřichem Janotou. Jeho skladbu Březový háj hrával Dorůžka už dříve s kontrabasistou Jaromírem Honzákem, po jednom z Janotových koncertů se mu pak byl představit. O pár dní později přišla nabídka společného hraní v Pardubicích a teď spolu s Janotou a dalšími hudebníky chystají dvojalbum.

Čtěte také

Ve Vizitce ale mluvil také o již nahraném autorském albu, prvním po Autumn Tales z roku 2016. Tehdy představil pět autorských skladeb inspirovaných židovskými melodiemi, ale také třeba skladbu Bohuslava Martinů ve vlastní verzi. Tentokrát to bude jinak, jedná se o kolektivní práci celého tria, v němž více prostoru – pro Dorůžkovu hudbu netradičně – dostává klavír. Deska vyjde příští rok, název Dorůžka prozatím nemá. Jména alb i jednotlivých písniček prý vždycky vymýšlí jen s největším vypětím sil.

Spustit audio

Související