Od místních lékařů jsme se měli co učit, říká lékařka, která se vrátila z nemocnice v Jemenu

Tak bezútěšný kus světa, jako je Jemenská Mokka, prý ještě nikdy neviděla. A to lékařka Kristina Höschlová není na zahraniční misi žádný nováček. „Střelbu jsme slyšeli od rána do večera. V Jemenu nemá zbraň jen ten, kdo má berle nebo nemá ruce,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou. 

V Jemenu strávila lékařka Kristina Höschlová měsíc. A přestože už má za sebou třeba misi v Afghánistánu nebo Iráku, Jemen pro ni znamenal řadu poprvé. „Poprvé jsem třeba pracovala ve stanu. Je to praktické, člověk tam může snadno přebíhat z křídla do křídla,“ upozorňuje.

Kristina Höschlová

Když přitom lékařský stan hned po příjezdu spatřila, nejprve úplně nadšená nebyla. Bála se much, prachu a větru, nakonec ale všechno dopadlo mnohem lépe. „Byla jsem sama překvapena, jak tam bylo čisto. Bylo to i díky vysoké disciplíně místních.“

Úcta k práci

Právě na jemenských zdravotnících celý chod nemocnice stál a stojí. „Nás cizinců tam bylo málo. A od místních jsme měli co učit – třeba úctu k práci jako takové, nadšení a dobrou náladu,“ popisuje lékařka. „To, že v takhle bezútěšném prostředí našli smysluplnou práci, považují za neopakovatelnou příležitost. Jsou ostrůvkem radosti, kterou mohou šířit.“

Nic není černobílé. I v bezútěšném koutě světa najdete lidi, kteří se těší z maličkostí.
Kristina Höschlová

Připomíná přitom jednoho ze svých jemenských kolegů. Přestože mu nedávno přímo na ulici zastřelili pětiletého syna, nezhroutil se. „Říkal: ‚Buď si to mohu nést do konce života s sebou a snažit se ho pomstít. Nebo to v sobě uzavřu. Tehdy jsem si řekl, že jediné, co chci, je, aby byl na mě můj syn v nebi hrdý. Proto jsem začal léčit zraněné‘.“

Překročit svou komfortní zónu

Hlavním účelem jemenské nemocnice, ve které Kristina Höschlová pracovala, byla léčba akutních úrazů. Ovšem s několika „ale“. „Měli jsme jediný operační sál, neměli jsme CT ani laboratoř. Často jsme museli spoléhat na vlastní smysly.“

Konflikt, který „nikoho“ nezajímá. Saúdská Arábie pustoší Jemen hladomorem s tichou podporou Západu

Dívka stojí vedle oslů a čeká na vodu v Bit al-Haidari, 200 kilometrů na jih od San'á

Nenechte se zmýlit tím, že žijeme v takzvané informační éře, kdy přes internetové kabely každou vteřinu proteče obrovské množství dat. Některé věci se prostě nemění a jednou z nich je dostupnost informací o konfliktech na okraji zájmu veřejnosti. Pozornost průměrného Evropana plně zaměstnávají především zprávy o konfliktu v Sýrii. A to nejen kvůli uprchlické krizi. Občanské válce v Jemenu, která v zemi zuří už tři roky, se dostává jen minimální pozornosti.

Nebylo to vždy jednoduché. „Přivezli k nám třeba desetiletou holčičku v hlubokém bezvědomí, v terminálním stavu. Kvůli neléčené cukrovce. V našich podmínkách by člověk udělal kompletní laboratorní vyšetření a nadávkoval léky. Tady to nešlo,“ vzpomíná. „V tuto chvíli člověk překročí svou komfortní zónu a pustí se i do věcí, kde si úplně není jist.“

A pacienti, kteří se Kristině Höschlové v Jemenu dostali pod ruku, se za to jí i dalším lékařům odvděčili skutečnou satisfakcí. „I když jsme třeba dotyčnému pacientovi vysvětlili, že zranění podlehne, že není jiná cesta, protože jeho zranění je fatální, viděli jsme, že jsme mu dali naději. Někdy jsem měla pocit, jako bychom byli první, kdo těmto lidem projevil úctu.“

autoři: Lucie Výborná , als