Od kabaretu k rockovému koncertu. Dva žongléři a jeden bubeník Cie Stoptoï vystoupili na Cirkopolis

Cie Stoptoï
Cie Stoptoï

Žonglérské představení s energií rockového koncertu. To je představení Loop, se kterým na pražský Festival nového cirkusu Cirkopolis přijela trojice, která si říká Cie Stoptoï.

Tvoří ji dva žongléři - Francouzka Neta Oren a Španěl Gonzalo Fernandez a jeden bubeník – Francouz Gaëtan Allard. Cie Stoptoï založili v roce 2016 a loni uvedli ve Francii v premiéře představení, ve kterém využívají zhruba 230 plastických kroužků, 50 míčků, několik párů bubenických paliček a jednu bicí soupravu. Společně našli způsob, jakým spolu mohou jejich výrazové prostředky komunikovat a vytvořili představení, které zkoumá hranice formy a hmoty.

Cie Stoptoï

Jak se zrodil nápad spojit žongléry a bubeníka?

Gonzalo: Já a Neta jsme studovali stejnou cirkusovou školu Lido de Toulouse a začali jsme spolu žonglovat. Vytvořili jsme sedmiminutové představení, ve kterém jsme využili bicí a začali jsme uvažovat o celé show. Říkali jsme si, že by bylo dobré přizvat dalšího člověka, cirkusáka nebo žongléra. Ale rozhodli jsme se pro muzikanta. Jde to dohromady velmi dobře. Hra na bicí vyžaduje fyzickou aktivitu, podobá se žonglování. Zdálo se nám proto logické vydat se tímto směrem.

Obrátím se na vás, Gaëtane. Co jste si říkal, když se objevila příležitost stát se součástí žonglérské skupiny?

Gaëtan: Jak jste řekla, byla to příležitost hledat nové možnosti vlastního vyjádření. Přicházím z hudební scény, jsem zvyklý hrát s dalšími hudebníky, takže v tomto ohledu to pro mě byla dvojitá výzva. Za prvé, složit hudbu, která se bude hodit k žonglování; a za druhé, interpretovat ji bez dalších muzikantů. Ale jak Gon řekl, žonglování a hra na bicí mají mnoho společného – držíme v rukou předměty a děláme podobné pohyby. Zpočátku to sice bylo náročné, ale velmi zábavné. A objevil jsem něco, co bych pouze hudbou nikdy neobjevil.

Cie Stoptoï

Jak dlouho jste představení Loop zkoušeli?

Neta: Byl to velmi dlouhý proces. Já a Gon jsme rok tvořili žonglérskou část. Pracuji s míčky a on s kruhy, takže jsme hledali možnosti, jak by spolu tyto dva předměty mohly komunikovat. Pak se k nám přidal Gaëtan a další rok jsme společně strávili v rezidenčním programu. Celá příprava nám zabrala asi dva a půl roku.

Je to dynamická žonglérská show a zároveň rockový koncert. Jak vznikal koncept představení?

Neta: I to byl velmi dlouhý proces. Když jsme požádali Gaëtana, aby se k nám přidal, měli jsme představu, že součástí show bude akustická hudba. Jenže pak jsme Gaëtana poznali víc a pochopili jsme, že ho baví hlavně rocková muzika, hraní na kytaru a zpívání. A tak jsme hledali cestu, jak to všechno spojit. A skončili jsme u této formy - na začátku je to skoro kabaret a na konci rockový koncert. V tom je kouzlo naší show. Vůbec jsme nečekali, že to takhle dopadne, ale stalo se to.

Cie Stoptoï

Na jakých námětech nebo myšlenkách svoje představení stavíte?

Gonzales: Nevyprávíme divákům žádný příběh, je to cesta. Začínáme spíše klasickou energií, i žonglování je více méně tradiční a vychází z běžných žonglérských postupů, ale postupně se to mění - kruhy začínáme ohýbat, míčky létají všemi směry a končíme rockovým koncertem. Je to cesta do chaosu.

Zároveň ale na konci ukazujete, že to jde i bez hudby a že míčky a kruhy mohou být úplně malé. V podstatě končíte dost minimalisticky…

Neta: Ano, myslím, že hodně našich nápadů vychází z našeho výzkumu. Já a Gon jsme studovali tradiční žonglérské postupy, přemýšleli jsme, co žonglování říká divákům. Naše představení končíme s malými předměty a Gaëtan nemá bicí, jen bubenické paličky a pedál.

Jak byste popsali jazyk, jakým na jevišti komunikujete?

Neta: Jsem velmi hrdá na to, že jsme v tomto představení vymysleli vlastní jazyk, vlastní prostředek komunikace. Gon ohýbá kruhy, já pracuji s míčky, ale jejich vlastnosti jsme propojili a vytvořili něco nového. Žonglování, které vidíte na jevišti, není moje nebo Gonovo, je to spojená nádoba.

Karenina a Karamazovi. Klicperovo divadlo sází na ruskou klasiku

Anna Karenina, Klicperovo divadlo v Hradci Králové

Klicperovo divadlo v Hradci Králové si v novém tisíciletí vybudovalo pověst divadla, které je proslulé originálním dramaturgickým výběrem svých děl a způsobem jejich zpracování. Výjimkou nejsou ani dvě adaptace klasické ruské prózy: Anna Karenina a Bratři Karamazovi.

Vychází hudba, kterou jste Gaëtane složil, z pohybů žonglérů, nebo se naopak jejich pohyby přizpůsobují vaší hudbě?

Gaëtan: Hudbu jsem složil během působení v rezidenci, ale částečně také improvizuji. Zpočátku jsem se přizpůsoboval jejich žonglování, ale poslední rocková skladba vznikla nezávisle na choreografii. Prostě jsme se snažili propojit naše vyjadřovací prostředky a vytvořit něco nového.

Využíváte plastických kroužků, které různě ohýbáte a formujete, vytváříte z nich dokonce i katapulty a bomby. Chvíli máte pohyb kroužků ve vlastní moci, ale pak kroužky létají do všech stran a vy se naopak přizpůsobujete jejich organickému pohybu. Je to způsob, kterým zkoumáte hranice svých možností i možností hmoty, se kterou pracujete?

Neta: Je to pro nás výzva, což rádi předvádíme na jevišti. Na jedné straně jsme na milimetry přesní a veškerý pohyb kontrolujeme, ale na druhé straně je to hra. Nemůžeme plánovat, nevíme, kdy bomba bouchne a do jakých směrů se kroužky rozletí. Baví nás to a diváky taky, vtáhneme je tím do hry. Navíc, zachováváme si tím jistou svobodu. Všechno nemusí být svázané choreografií.

Cie Stoptoï

Musí být složité vystupovat ze své soustředěnosti a koncentrace a pak se do ní zase vracet…

Neta: Ano, trvalo nám dlouho, než jsme se to naučili. Představení už jsme hráli více než třicetkrát a až teď se cítíme uvolněně. Když uděláme na jevišti chybu, víme, jak se s ní vypořádat, dokážeme se znova chytit, neztratit se.
Gon: Ten moment, kdy bomby vybuchují, máme rádi právě proto, že role se vymění. Obvykle máme nad předmětem kontrolu, ale v tomto případě má předmět kontrolu nad námi, a to je zajímavé.

Když ohýbáte a formujete kruhy, vytváříte symbol nekonečna. Využíváte kromě tohoto specifického tvaru ležaté osmičky i samotný význam tohoto symbolu?

Gon: Líbí se mi, že ohýbáním kruhů mohu z jednoho tvaru vytvořit spoustu nových objektů. Je to jako chytrý telefon. Jedna forma nabízí mnoho možností. Se třemi kruhy můžete žonglovat, ale také z nich vytvoříte masku a za dvě vteřiny bombu, která vybuchne. A jsou z ní zase tři kruhy.