Obytné Avie jako láska i životní styl. Příběh o svobodě, nadšení a výhodách pomalého cestování

Ke starým obytným Aviím mám velmi osobní vztah, díky jedné z nich jsem zažila kouzelné dětství a snažím se, aby něco podobného mohly prožít také moje děti. To mě inspirovalo i k natočení radiodokumentu.sem profesí a duší fotografka. Ráda pozoruji svět a zkouším zachytit esenci událostí. Rozhlasový dokument mi umožňuje pracovat podobně, ale v médiu zvuku. Ze spousty balastu vytáhnout podstatu tak, aby byla sdělitelná, aby bylo možno číst mezi řádky. To znamená, aby pořad nebyl jen o tom, že rádi jezdíme v Avii, ale také o jejím příběhu, o dobrodružstvích, která jsme v ní a díky ní prožili.

Dokument je také o přátelství mezi lidmi, kteří mají podobné staré stroje. O kutilství nás Čechů, na které jsem velmi hrdá a které se znovu potvrdilo v krizi koronakarantény, kdy si většina lidí byla schopna podomácku ušít roušky a vůbec si poradit.

Radiodokument Pane, já se kochám je točený, mimo jiné, na srazech ávijáků, tedy lidí, kteří vlastní obytné Avie. Uslyšíte v něm Jana Chaloupku, který je správcem FB skupiny Obytné Avie a vše kolem nich, bývalé motorkáře Mártyho a Milana Kořínka, Pavla Sýkoru, který měl to štěstí a koupil Avii od pána ze Znojma, Vlastíka Březinu, který s ní byl až v Egyptě a sám si ji postavil, Jaroslava Sokola, 24 letého Tomáše Zelu a další.

Díky natáčení radiodokumentu jsem zjistila, že i moje kamarádka Pavla, která mi šla za svědkyni na svatbě, jezdila coby děcko také v Ávii a má na tuto dobu spoustu neuvěřitelných vzpomínek. Dále uslyšíte mého muže, děti a tátu.

Naše rodina má v krvi „courání se po světě“. Pradědeček byl krajánek. Což byl člověk bez stálého zaměstnání, který putoval krajem a vypomáhal s různými pracemi, protože byl znalý spousty řemesel. Údajně byl všude vítán, protože přinášel nové zprávy, co je kde nového. Na jednom místě zůstával jen když bylo pro něj dost práce, potom šel zase dál.

Také můj táta má dobrodružnou povahu a miluje objevování nových krajin. V době socialismu velmi špatně nesl fakt, že nemůže cestovat. Jeho nejoblíbenějšími pořady v televizi byly vždy cestovatelské dokumenty a tak se v 70.letech minulého století, kdy jezdilo po silnicích hodně nákladních Avií, rozhodl, že si postaví „obytňák“ čili „bydlík“.

Když bylo tátovi 76 let, rozhodl se, že svou milovanou Avii věnuje někomu, kdo ji využije třeba jako chatku v zahradě. Můj muž, asi proto, že nerad vyhazuje užitečné věci, které se dají opravit a protože je také cestovatel, si udělal řidičák na náklaďák a tím začalo naše nové rodinné dobrodružství. Spolu s našimi třemi malými dětmi cestujeme nejenom po Čechách.

Doufám, že poslech dokumentu vás, kteří si pořad poslechnete, naladí k cestování, které nemusí být ani moc drahé, ani moc rychlé. Vždyť přeci nakonec je stejně nejdůležitější, abychom byli spolu.