První významné dílo architekta Jana Kotěry. Moderní Okresní dům v Hradci Králové slaví letos 120. jubileum

15. červen 2021

Když se koncem 19. století vrhl Jan Kotěra (1871–1923) na dráhu architekta, jeho start mu znesnadňovala řada okolností. Mimo jiné velké naděje, které v něj vkládaly pražské progresivně smýšlející umělecké a intelektuální kruhy. Ztotožňovaly ho totiž s prorokem modernity.

V duchu symbolistických tendencí přirovnávaly Jana Kotěru ke svěžímu jaru i bájnému rytíři, jemuž jedinému přísluší spasit českou architekturu před utonutím „v uměleckém konservatismu jinde již překonaném“. Autor těchto slov, historik umění Karel B. Mádl, který o Kotěrovi jako první referoval takto v superlativech, nebyl zdaleka jediným, kdo rozpoznal jeho mimořádný talent. Povšiml si ho také o dvanáct let starší královéhradecký starosta František Ulrich (1859–1939). Vzděláním byl sice právník, avšak duší byl básníkem.

Okresní dům v Hradci Králové, architekt Jan Kotěra

Nebýt náhodného setkání obou mužů kdesi ve Vídni, kam Ulrich jako poslanec dojížděl, ujal by se neformální role městského architekta zřejmě někdo jiný z absolventů školy Otto Wagnera (1848–1918), která tak přitahovala starostovu pozornost. Pravděpodobně by to byl Hubert Gessner, možná Otakar Bém, kteří v roce 1897 ohromili českou veřejnost nebývale moderní budovou královéhradecké Obchodní akademie (1896–1897). Jenomže Ulrichovi mnohem víc konvenovaly Kotěrovy práce a při první příležitosti nezaváhal a vyzval umělce a profesora Uměleckoprůmyslové školy v Praze ke spolupráci.

Okresní dům v Hradci Králové, architekt Jan Kotěra

V roce 1901 architekt naskicoval průčelí přístavby neobarokního hotelu Grand, který krátce před tím zakoupil královéhradecký okres. Okresní dům realizovaný v letech 1903–1904 navrhl v souladu s tezemi, které formuloval ve své stati O novém umění. Prvotní ideou mu bylo „konstruktivní tvoření prostoru“ a teprve „v druhé řadě okrášlení“. Výsledná podoba budovy se tak odvíjí od půdorysné dispozice, která je co nejúčelnější, přičemž fasáda jen člení a podporuje „jasně konstruktivně vyjádřené masy“. Díky tomu se Kotěra vypořádal s rozporem mezi interiérem a exteriérem budovy typickým pro tehdejší architekturu.

Nová „jednota architektonického díla“, které se Kotěrovi podařilo dosáhnout díky půdorysu utvářeného jednotně se skladbou průčelí, je v případě Okresního domu nejzřetelnější v jeho parteru. Do ulice takřka otevřený prostor kavárny přerušují jen pilíře, jejichž primární, nosnou funkci umocnil architekt masivní bosáží. Jinak působí celá stavba nesmírně křehce a její fasáda připomíná pokožku napnutou na pevné kostře domu.

Jan Kotěra byl autorem veškerého vnitřního vybavení. Ve spolupráci se sochaři Stanislavem Suchardou (1866–1916) a Antonínem Waigantem (1880–1918) a malířem Janem Preislerem (1872–1918) pojal svou prvotinu jako Gesamtkunstwerk, čili univerzální umělecké dílo.

autor: Jakub Potůček
Spustit audio

Související