Obchodník s deštěm vhodným na prádlo

13. leden 2005

Někdy je příliš sucho, jindy zas přespříliš vody a v takových obdobích začíná lidstvo přemýšlet o tom, zda člověk může ovládat přírodu, anebo je spíš on ovládán jí. Tato uvažování jdou s lidstvem patrně stejně dlouho jako naplnitelnost či nenaplnitelnost snu a lásky. Jejich nadčasovost využívá i hra Nathaliena Richarda Nashe "Obchodník s deštěm", kterou nedávno velmi zdařile premiérovalo pražské Divadlo na Prádle.

Již bylo naznačeno, že hra Obchodník s deštěm má jistý potenciál nadčasovosti. I přesto však tvůrci, a především režisér Petr Hruška, jistě stáli před věčným divadelním problémem ne nepodobným ovládání živlu - jak ovládnout text tak, aby si získal divácký ohlas? Rozhodně musím říci, že tento živel se v Divadle na Prádle podařilo ovládnout, stejně tak jako Bill Starbuck, obchodník s deštěm, ovládne svůj déšť. I když přece jen trošku jinak - u Billa není jisté, zda to vskutku dokázal on, zatímco u inscenátorů je za zdarem cítit velmi poctivá práce, která je odměněna jak smíchem publika, tak jeho jihnutím a závěrečným bouřlivým potleskem.

Obchodník s deštěm v Divadle na Prádle

Déšť je v Nashově příběhu jednak reálnou životní nutností vláhy pro život, ale je to zároveň metafora. Zatímco dobytek umírá žízní, země prahne, farmářova dcera Líza prahne po lásce. A stejně tak jako už nikdo nedoufá v příchod deště, tak Líza již nevěří v lásku. A tu přijde protivný Bill Starbuck - obchodník s deštěm - a s ním nakonec přichází jak láska, tak déšť. Hra je sice vedena v kolonce komedie, ale pod vtipnou skořápkou je velmi intimní příběh, jehož intimitu umocňuje i komornost prostoru při arénovém uspořádání divadla. I toto nelehké hraní "do všech stran" zvládli dokonale a zcela přirozeně.

Billa Starbucka ztvárnil Igor Bareš. V jeho podání od počátku v postavě cítíme něco falešného, co pochopíme teprve časem. Když vstoupí, či dalo by se říci vpluje, najednou je ho plný prostor, mluví ke všem, chová se sebejistě, jeho krok je houpavý a veškeré slovní útoky na svou osobu přechází s takřka "klausovskou" samolibostí. Pod maskou sebevědomého hejska se však ukrývá nesmírně citlivý snílek, a do poslední chvíle nevíme, zda svým vysněným lžím, či vylhaným snům sám nevěří. Z nesympatického podomního prodejce se stává sympatický zločinec a téměř všichni, kteří ho chtěli vystrnadit z domu, jej kryjí. A i já jako divák jsem svůj názor na postavu výrazně přehodnocoval v průběhu celého večera.

Billa Starbucka ztvárnil Igor Bareš

Také postava Lízy, kterou hraje Kateřina Březinová, není lehká pro uchopení i pochopení. Tam, kde má Bill Starbuck masku, tam má ona uzavřenost. Kdesi v hloubi duše je to uzlíček emocí, ale ven jen tak něco nepustí. Přesto do ní divák musí mít možnost nahlédnout, a také se tak děje. Pozorovat vývoj jejího vztahu k obchodníkovi s deštěm je velmi napínavé. Od prvotní racionální nesnášenlivosti a nedůvěry, přes takřka iracionální příval citů, až po závěrečný opět racionální odchod k Philovi - vytouženému muži. Vedle této uzavřené niterné polohy však Kateřina Březinová nabízí i výsostně komické herectví, a její postava tak je vskutku plnokrevná.

Tak osobní věc, jakou je láska, však Líza neřeší sama. O její budoucnost se podle svých možností starají i její sourozenci - trošku jednodušší Jim (Lukáš Král), "přepřemýšlivý" Jonáš (Roman Pomajbo) - a její otec, nepříliš důvtipný H. C. Curry (Petr Křiváček). Právě z jejich rozdílnosti a odlišného pohledu na různé problémy vznikají základní konflikty. Zvláště když se do střetu dostane Jonášova pragmatičnost s otcovou "hráčskou" potřebou vsadit na štěstí a Jimovou důvěřivostí, a nejvíce když přijde na přetřes Lízina "nekrása" a střetne se necitlivá upřímnost s citlivou neupřímností. Z jejich hádek a pří vzniká velmi reálný obraz domácnosti, který je sice komický, ale svou pravdivostí až mrazí v zádech. Co mne však na celé situaci bavilo a zajímalo nejvíc, byl můj osobní pocit. Kdykoli řekla některá z postav svůj názor, dal jsem jí za pravdu, ale za chvíli jsem musel dát za pravdu i protichůdnému názoru druhé postavy. Myslím si, že můj, tedy divákův, příklon k té a hned zas oné postavě není důkazem nejednoznačného názoru samotných inscenátorů, ale naopak ten správný pocit, který ze hry mám mít - pocit bezvýchodnosti. O to blíže jsem totiž pak oné pověstné katarzi, když se východisko najde.

A tak pokud i vy hledáte východisko z množství průměrných inscenací, zavítejte do malostranského Divadla na Prádle na Obchodníka s deštěm. (Nejbližší termíny jsou 15.1. v 16.00 a 28.1. v 19.30).

autor: Jelena Malostranská
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.