Obaly od Zory za nás nikdo nesesbírá. Zpracovat musíme i klíčové téma Sudet, říká ředitel Vlastivědného muzea Jakub Ráliš

16. červen 2022

Existují dvě místa, kde se Jakub Ráliš cítí jako doma: v Olomouci a v Norsku, kam se snaží jezdit několikrát za rok. Studoval filozofii a judaistiku, lásku k vědě a kultuře propojil během šéfování festivalu Academia Film Olomouc a teď se svůj neortodoxní přístup ke vzdělávání snaží uplatnit coby ředitel Vlastivědného muzea Olomouc. Jeho velkým tématem v životě i v práci je otázka kořenů a paměti člověka i místa. Také o tom mluvil ve Vizitce s Michalem Burešem.

Ve škole měl samé jedničky, přesto jej klasická výuka hrubě nebavila. I proto se Jakub Ráliš angažuje v oblasti neformální pedagogiky, proto vzal před lety funkci roli ředitele nejstaršího filmově-vědeckého festivalu světa Academia film Olomouc (AFO), proto jej od teď můžeme potkávat coby ředitele tamního Vlastivědného muzea.

Ředitel Vlastivědného muzea Olomouc Jakub Ráliš

Ke studiu filozofie jej nadchl gymnaziální profesor Tomáš Hejduk, Olomouc si zase coby rodilý Pardubičák vybral pro oxfordského genia loci. Na mysli měl ovšem také fakt, že v osmnácti málokdo tuší, čím se bude chtít zabývat po zbytek života. „Filosofie byla dostatečně obecná na to, aby mi dala dost prostoru pro další rozhodování,“ říká s tím, že ideální se mu zdá izraelský model. V této zemi se na  vysokou školu obvykle nastupuje okolo jedenadvaceti let po absolvování povinné vojenské služby nebo takzvaného roku na rozkoukání. „Studenti už mají srovnané myšlenky a na školu jdou makat,“ dodává.

Na AFO vzpomínám s láskou

Kořeny Rálišovy rodiny jsou rozprostřené napříč Evropou, najdeme je na Balkáně, na Ukrajině, polabské stopy se u něj mísí s židovskými. K filozofii si i proto přibral judaistiku a své znalosti vyrazil rozšiřovat do Haify, přičemž o tomto multikulturním světě ve Vizitce vyprávěl detailně. Ačkoliv studia zasvětil humanitním, filozofickým oborům a v letech, kdy šéfoval AFO, začal kvůli potřebě zklidnění meditovat, sám sebe považuje za člověka smýšlejícího spíše věcně. „O funkce mozku jsem se začal zajímat už během studií, ta buddhisticko-ezoterická stránka mediace mě úplně nepřitahovala,“ říká. Mozek lze podle něj v tomto směru vycvičit stejně jakýkoliv jiný sval.

Čtěte také

Na čas strávený ve vedení AFO vzpomíná s láskou, pohybovat se v interdisciplinárním světě vědy a umění mu vyhovovalo. V době covidu však pocítil velkou únavu, a tak se přihlásil do výběrového řízení na post ředitele Vlastivědného muzea Olomouc. Jeho cílem je kvalitně zpracovat a uchovat hmotné i nehmotné kulturní dědictví regionu (jak říká, obaly od čokolády vyráběné v někdejším podniku Zora Olomouc s kořeny v 19. století za muzeum nikdo nesesbírá) a také dědictví napojené na obyvatelstvo, které z oblasti odešlo po roce 1945. „Německá kultura se odtud téměř ztratila, Sudety jsou pro nás stěžejní téma a je třeba ho zvednout a zpracovat. Je to dluh naší společnosti a jedna z velkých koulí, které táhneme na noze. Pokud reflexi této doby neuděláme, řada věcí se nezlepší.“

Spustit audio

Související