O muži, který vrátil chrámům světlo
Mám rád krásu božího domu, mnohobarevný lesk drahokamů mě odvádí od vnějších starostí a přenáší mě z hmotného světa do nehmotného, k upřímnému rozjímání o bohatství svatých ctností a je mi, jako bych dlel kdesi mimo tento svět na místě, které neleží docela ani v špíně tohoto světa, ani v čistotě nebes, na místě, odkud bych se mohl s pomocí boží povznesením přenést vzhůru do vyšších sfér. Tato slova napsal v závěru svého života Suger, opat ze Saint-Denis, v první polovině 12. století jeden z nejvýznamnějších mužů francouzského království.
Kronikáři ho nazývali Otcem vlasti. Výrazně ovlivňoval vládu Ludvíka VI. a v letech 1147-1149, kdy Ludvík VII. vedl neúspěšnou křížovou výpravu, vládl místo něho coby regent celé zemi. Do světové historie se ovšem Suger nezapsal pro své politické činy, ale jako iniciátor, inspirátor a - řečeno soudobou terminologií - také investor velkolepých úprav kostela Saint-Denis, jenž se dnes nachází na severovýchodě Paříže.
Výše citovaná slova osvětlují estetický postoj, který Suger dokázal při přestavbě kostela (s hroby mnoha francouzských králů) prosadit proti dominujícímu dobovému vkusu - asketické střízlivosti prosazované cisterciáky v čele s Bernardem z Clairvaux. A zároveň lze v těchto slovech okrýt i základní "gen" nového slohu, za jehož historicky vůbec první projev je Saint-Denis považován - slohu gotického. Slohu, ve kterém podobně jako ve slovech Sugerových splývá estetika s teologií a světlo pronikající a formující hmotu je považováno za bezprostřední projev "Světla světel". Tak nazýval Boha tajemný církevní otec Dionýsios Areopagita, na nějž se Suger při obhajobě svých velkých stavebních úprav odvolával, neboť se mylně domníval, že právě on je oním svatým Denisem, jemuž je chrám zasvěcen a jehož osstatky v něm leží.
Roli opata Sugera při zniku gotického slohu, včetně vysvětlení jeho omylu, podal ve skvělé (takřka uměnovědné detektivce se blížící) studii Erwin Panofsky. Česky vyšla poprvé ve sborníku prací tohoto německo-amerického historika umění a zakladatele ikonografie v roce 1981. Letos na podzim ji samostatně v původním, leč zpřesněném překladu Lubomíra Konečného vydalo nakladatelství Triáda. Editor svazku Petr Šourek však k ní přidal své překlady nejpodstatnějších středověkých pramenů, z nichž Panofsky vycházel: Sugerem sepsaných Skutků opata Sugera, polemiky Bernarda z Clairvaux Malby, sochy, zlato a stříbro v klášterech, dále jeho Dopisu Sugerovi a konečně Života opata Sugera od jeho žáka Viléma, mnicha v Saint-Denis. Svazek obsahuje i několik černobílých obrazových příloh a stručnou chronologii Sugerova života.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
