O francouzském divadelním experimentu třikrát jinak v rámci festivalu Sněz tu žábu

O rozdílech mezi francouzským a českým divadlem ve Slově o divadle mluví režisérka Linda Dušková, která střídavě působí ve Francii a v Čechách. Tendence v současné dramatické tvorbě následně rozebírají dva francouzští dramatici, Stéphane Bouquet a François-Xavier Rouyer. Trojici doplní herec a režisér Guillaume Cantillon, který vede vlastní soubor Le Cabinet de curiosité.

S francouzským divadlem a současným francouzským dramatem se v České republice nesetkáváme tak často, jako kupříkladu s divadlem německým nebo se současnou britskou dramatikou. Tento fakt motivoval skupinu mladých divadelníků, která v Praze v roce 2015 uvedla první ročník festivalu Sněz tu žábu, také pod francouzským názvem Mange ta grenouille. Festival Sněz tu žábu seznamuje české publikum s nejzajímavějšími tendencemi současného francouzského divadla skrze inscenace a současné dramatické texty. Nečekejte ani Comédie-Française, ani Odéon, ale komorní, alternativní a experimentální divadelní tvorbu, kterou nejlépe charakterizuje „hledání forem“.

Napůl ve francouzském a napůl v českém divadelním prostředí se pohybuje režisérka Linda Dušková. Je absolventkou režie na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU a zároveň držitelkou doktorátu z pařížské Conservatoire national supérieur d'art dramatique. Režíruje tak inscenace v Čechách i ve Francii, překládá současné francouzské hry a je dramaturgyní festivalu Sněz tu žábu. „Francouzi si před započetím samotné divadelní tvorby potřebují vše probrat, o všem si promluvit, aby si to mohli lépe intelektuálně představit. To se týká skoro všech herců. Nikdy zkouška nezačne tím, že se jde rovnou na jeviště. Já jsem na začátku svého působení ve Francii zkoušela především na školní půdě, ale nejen se studenty. Ve druhém ročníku jsem získala residenci v divadle Anis Gras v Arcueil kousek od Paříže, kde jsem rezidentkou dodnes. Takže tam zkouším a hraji inscenace pořád dál.

Linda Dušková mimo jiné přeložila text hry Ghost Protokol/Protocole Fantôme dvojice autorů Stéphana Bouqueta a Françoise-Xaviera Rouyera. Ve hře se zabývají trendem sebe-měření. Vybaven chytrými hodinkami, čipovým náramkem nebo inteligentním tričkem může být každý z nás definován seznamem čísel nebo svojí pozicí v rámci určitých souřadnic. Tématem hry je pak sledování těl, hranic a identit na začátku dvacátého prvního století. Hra byla uvedena na 3. ročníku festivalu Sněz tu žábu, jako scénická skica v režii Terezy Říhové z Divadla Letí. Čtení se účastnili i oba autoři. „Já se víc než na konstrukci nějakého příběhu, soustředím na vytváření osobností postav, které utváří jejich promluva, tedy povaha jejich vyjadřování. Na psaní divadelních her mě baví zdokonalování osobitého rukopisu, který pak bude rozeznatelný mezi ostatními. Psaní musí být napínavé pro mne samotného. Když si stanovím základní kostru, chci být postupně překvapován jednáním postav, tedy postupným utvářením situací a proměnou charakterů těchto postav, „ uvedl ke své dramatické tvorbě Stéphane Bouquet.

S hledáním nových forem vyjadřování, nikoli skrze dramatickou literaturu, ale skrze divadlo, souvisí tvorba souboru Le Cabinet de curiosité, který od roku 2010 sídlí v jihofrancouzském městě La Garde. Le Cabinet de curiosité vrací na scénu zašlé časy dada a divadelní avantgardy. „V minulosti znamenal kabinet kuriozit místo, ve kterém bylo koncentrováno velké množství různorodých a především bizarních věcí. Tak je tomu i v naší tvorbě. Rádi děláme nejen bizarní divadlo, ale především divadlo různorodé. Někdy se jedná o vysloveně autorské projekty, jindy jsou to inscenace, které jsou založeny na klasickém dramatickém textu, příště zase na současné divadelní hře. Anebo vytváříme projekty, ve kterých s žádným předem daným textem neoperujeme,“ představil soubor jeho zakladatel a umělecký vedoucí Guillaume Cantillon.