O duši Brazílie a argovské edici Capricorn

6. leden 2004

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Kdo chce poznat opravdovou duši Brazílie, měl by zamířit do oblasti Bahie na severovýchodním pobřeží země. Právě toto místo bylo prvním centrem portugalské kolonizace, tady kotvily lodě přivážející černé africké otroky - a s nimi i obřady, které se v průběhu staletí nesmazatelně promítly do brazilské identity a kultury.

Nejvýraznější fenomén brazilské reality - synkretický charakter zdejší kultury i náboženství - podrobně zkoumá a ve čtivé podobě předkládá význačný francouzský sociolog Roger Bastide (1898-1974) v knize Bahijské kandomble, vydané v překladu Vladimíry Daňkové nakladatelstvím Argo v edici Capricorn.

Bahijské kandomble|foto: www.argo-books.cz

Na formování dnešního brazilského národa měli kromě původních obyvatel a Evropanů vliv i otroci odvlečení z Afriky. Uchovali si své náboženství, v němž postupně začali koexistovat indiánští duchové a katoličtí svatí. Slovem kandomble se v Salvadoru de Bahia označují obřadní slavnosti afrického původu. Nejde o mši či jakousi folklorní slavnost. "Filosofie kandomble není žádnou barbarskou filosofií, nýbrž křehkým myšlením, jež zatím nebylo dekódováno," říká Bastide, který se zaměřuje na rituály posedlosti inspirované západoafrickým kultem vúdú. Kandomble autor zkoumá jako skutečné náboženství, jež ovšem není vyhrazeno výlučně Afričanům. Přístup k afrobrazilským kultům, které jsou nasměrované na každodenní pozemský život věřících, nikoli na život posmrtný, mají všichni vyznavači bez rozdílu pleti či vyznání (kupříkladu ani světový názor levicového intelektuála nebránil navštěvovat kult kandomble jednomu z nejvýznamnějších brazilských spisovatelů Jorge Amadovi, v jehož díle je tematika afrobrazilských kultů rovněž přítomna). Pestrost a absence společenské hierarchie při obřadech tvoří styčné body s karnevalem, jímž žijí všichni Brazilci.

Vladimíra Daňková přeložila i další svazek argovské edice Capricorn - Smrt u lidu Sara. Jeho autor, francouzský etnograf Robert Jaulin, v ní zachycuje různé aspekty iniciace, kterou u tohoto kmene z afrického Čadu podstupují jeho mladí příslušníci, když jsou prostřednictvím předstírané smrti uváděni mezi dospělé. V této "smrti" je nazírán život prizmatem věčnosti - jeho součástí je minulost i budoucnost. Autor, který sám v 50. letech 20. století takovou iniciaci podstoupil, charakterizuje na jejím pozadí důležité prvky každodenního kmenového života propleteného s původním náboženstvím. Jeho svědectví je o to cennější, že dnes už v Čadu převažuje křesťanství a islám.

Obal knihy Smrt u lidu Sara|foto: www.argo-books.cz

Jen zřídkakdy se etnografovi podaří setkat s domorodým kmenem, který zůstal nedotčen západní kulturou. Pierru Clastresovi se to poštěstilo, když se v polovině minulého století vydal na východ Paraguaye studovat kulturu jednoho z kočovných kmenů indiánů. Jeho Kronika indiánů Guiakí, přeložená Jindřichem Vackem, podává podrobné svědectví o životě společenství pohybujícího se na hranici světa přírody a kultury. Hluboký psychologický vhled - umožňující autorovi proniknout do nejrůznějších jevů (od narození dítěte až po projevy kanibalismu) - se prolíná s líčením materiálního a společenského života, který je poznamenán trvalým nedostatkem žen.

Jednou z nejvýznamnějších knih, které v edici Capricorn vyšly, je Aztécká filosofie od mexického profesora etnologie Miguela Léon Portilly - světově uznávané dílo znamenající zásadní zlom v přístupu k předkolumbovskému myšlení. V šesti rozsáhlých kapitolách působivě přibližuje nejen filosofii, ale také kulturu národa, jehož mexickou říši rozvrátil na počátku 16. století Hernando Cortés. Autor sleduje, jak Aztékové hledali základy světa, jaký si vytvořili obraz o vesmírném dění, proniká k jejich teologii, poezii, ontologii, etice a právu, stejně jako k jejich učení o původu člověka a jeho poslání na onom světě. Kniha vyšla od roku 1959, kdy byla poprvé publikována, v mnoha jazycích světa. Do češtiny ji přeložila Eva Mánková.