O druhé polovině Náruče

29. březen 2004

Národní divadlo Praha se po čtyři březnové večery otevřelo menšinám. První polovina festivalu "Otevřená náruč" patřila divadelním vystoupením Pantomimy neslyšících a Bohnické divadelní společnosti. Druhou část festivalu tvořily koncerty polského klezmerského kvarteta The Cracow Klezmer Band a rakovnické rodačky Věry Bílé s doprovodnou kapelou Kale. Tyto koncerty byly pravou hudební lahůdkou. Zároveň odhalily odlišnou mentalitu a projev obou etnických menšin.

Hudba aškenázských (východoevropských) Židů, nazývaná klezmer, má určitý snadno rozpoznatelný hudební rukopis. Klezmerské skladby jsou často velmi líbivé a chytlavé. The Cracow Klezmer Band ovšem tyto tradiční bezstarostné melodie nehrají. Z nich zbyly jen ozvuky. Projev kapely je mnohem závažnější, naplněný atmosférou města, "v němž je každý kámen tichým svědkem židovských dějin" (jak píše v programu P. Dorůžka). Krakovští klezmeři nezapřou inspirace dalšími hudebními žánry, především jazzem. Líbivá melodičnost je rozbita, zůstává ale původní typická energičnost. Některé skladby však přecházejí i do velmi uvolněného, až meditačního rytmu. Kvarteto okouzlilo především dokonalostí projevu. Jaroslaw Bester hrající na akordeon předvedl přímo virtuózní hru na svůj nástroj, z něhož vykouzlil nečekané sekvence a neuvěřitelné zvuky. Během sólových pasáží předvedli svou bravuru i ostatní členové kvarteta, kterým však energií překypující Bester nenechal mnoho prostoru. Na koncertu byl neobvyklý také fakt, že kapela hrála bez jakékoliv podpory ozvučovací techniky. Klezmeři předstoupili před neznámé publikum, které si během večera zcela získali. Publikum Stavovského divadlo se však neodvázalo k ocenění geniálních sólových improvizací. Hudebníci roztáli až po bouřlivém závěrečném potlesku, který je donutil k dalšímu přídavku.

The Cracow Klezmer Band

Zcela jinou pozici měla domácí kapela Kale se zpěvačkou Věrou Bílou. Hudebníci nastoupili zcela suverénně a předvedli se jako přesný protipól předchozích hostů. Především potvrdili, že Romové mají v sobě určitou dávku teatrality a nevázanosti. Prolomili chladnou bariéru rampy Stavovského divadla a bez problémů navázali kontakt nejen s posluchači v publiku. Zdrojem neustálých vtípků, grimas a gest bylo dorozumívání se zvukařem, muzikanti měli totiž neustále problémy s technikou. Už při třetí písni svého víceméně etno-popového repertoáru se začali pohupovat a tančit. Bosá Věra Bílá se chytla za sukni a mohutně se na jevišti rozvlnila. V druhé polovině se dokonce publikum roztleskalo a drželo s kapelou rytmus. Vrcholem byl závěrečný přídavek, během něhož zpěvačka vyzvala diváka z první řady, který se vyšvihl na jeviště a celou písničku s ní na jevišti nadšeně protančil. Takhle se boří ty hráze mezi námi!

Věra Bílá
autor: mat
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...