Nový román švýcarského autora M. Sutera ‚Kuchař' se katapultoval týden po vydání na první místo bestsellerů v Německu

Mozaika

V posledních letech je německý knižní trh doslova zavalován kulinářskou literaturou. Každý, i sebenepatrnější prominent, má nutkání sdělit světu co jí a jak jí, a hlavně, jak tuto krmi připravuje. Bohužel se tato tendence neomezuje jen na tištěná poselství. Alespoň na dvou televizních kanálech v jakoukoli denní i noční dobu někdo krájí, vaří, jí a snědené vždy vychvaluje. V tomto kontextu je nový román Martina Sutera kultivované vytržení z každodenní rutiny.

Doposud byl Martin Suter sice známým, ale nikoliv masově čteným autorem. Poté, co začátkem tohoto roku švýcarské nakladatelství Diogenes vydalo jeho nejnovější román se strohým názvem ‚Kuchař', stal se Suter - a často to vypadá tak, že proti své vůli - mediální hvězdou. Jistě tomu napomohl i fakt, že v německých kinech právě nyní běží dva filmy, natočené podle jeho knižních předloh : ‚Lila, lila' a ‚ Juliino zmizení'.

Suterova spisovatelská dráha začala prakticky již v jedné bazilejské reklamní agentuře, v které pracoval jako textař a později jako kreativní ředitel. Suter psal také články pro časopisy Geo a Folio a po čase i pravidelné příspěvky do týdeníku Weltwoche. Právě tyto sloupky, otiskované pod názven ‚Business Class' vydal Suter v roce 1994 knižně. To už pracoval tři roky jako svobodný autor a psal pilně další knihy - prakticky v ročním taktu. Mezi ně patří kupříkladu román o první zkušenosti s konzumací psychidelických hub, s trefným pinkfloydovským názvem ‚Odvrácená strana měsíce' nebo román ‚Perfektní přítel', v kterém použije znalostí, kterých nabyl při péči o svého otce, nemocného Alzheimerovou chorobou.

Někteří považují Suterovy knihy za kriminální romány - občas i kritici. Jeho román ‚Perfektní přítel' obdržel cenu za ‚Německou detektivku'. On sám tvrdí, že jeho knihy jsou ‚příběhy s nějakým tajemstvím'.Jeho ‚Kuchař'tajemný každopádně je. Tajemný tak trochu ve smyslu Jean-Baptista Grenouille, ze Süskindova ‚Parfému'.

Tamilský kuchař Maravan pracuje v noblesní švýcarské restauraci. Oficiálně jako špatně placená pomocná síla, ve skutečnosti však jeho ‚maître' už delší dobu vydává Maravanovy kreace za své. Poté, co ho špatně naložený šéf na hodinu propustí, zakládá se svou bývalou kolegyní cateringový servis ‚Love Food'. Jak již název napovídá, nejedná se o běžná jídla, ale o sexuálně stimulující kulinářské kreace, notně okořeněné afrodiziaky.

Suter nepíše pouze o kuchařském umění a o lásce. Píše i o hospodářskí krizi a problémech azylantů ve Švýcarsku. Maravan se emancipuje: začínal jako vykořisťovaný azylant a stal se šéfem. .. Suterův styl prozrazuje jeho textařský ‚původ'. Jeho věty jsou lakonické, žádné slovo zbytečné nebo zdobné. Posuďte sami:‚Jinak zde sedávali: jeden dovozce aut, jeden majitel reklamní agentury a jeden - ne zcela dobrovolně odstoupivší bankovní prezident. Všichni v doprovodu jejich vysokých, štíhlých, blonďatých, druhých žen'.

Martin Suter oslavil v těchto dnech své 62. narozeniny. Ve Švýcarsku žije spíše sporadicky. Bydlí na Ibize, kde pěstuje víno, olivy a fíky, ale i v Guatemale, kde píše. Loni se při jídle udusil jeho pětiletý adoptivní syn. Od té doby myslí časteji na smrt. Suterův román přečtete jedním dechem a dostanete chuť na přídavek.