Nové květy ve zlaté kapličce
Premiéru baletu Giselle ověnčilo předávání cen Philipa Morrise. Tato firma již po jedenácté poctila baletního umělce titulem Květ roku spojeným s nezanedbatelnou částkou 250 tisíc korun. Zároveň byla udělena cena Poupě roku určená pro mladého tanečníka v prvním roce angažmá. Ocenění předala již tradičně Lívia Klausová. Poté scénu zaplnily první tóny Giselle v očekávané, údajně revolučně moderní choreografii mladého hostujícího Brita Christophera Hampsona.
Hlavní cenu získal poprvé v její jedenáctileté historii cizinec - Alexander Katsapov. Tento rodák z Petrohradu je sólistou Národního divadla v Praze od roku 1997. Upozornil na sebe v klasickém i moderním repertoáru (role Princů v Labutím jezeře a v Louskáčkovi nebo výkony v choreografiích Jiřího Kyliána Synfonietta a Dítě a kouzla). V roce 2002 získal Cenu Thálie za výkon v baletu Ivan Hrozný.
Vedlejší cenu pro začínajícího umělce obdržel Jan Fousek (narozený roku 1984 v Brně), který upoutal již během studia na Taneční konzervatoři. Od roku 2002 je mladou posilou souboru Národního divadla v Brně. Loni získal první cenu v seniorské kategorii prestižní Mezinárodní baletní soutěže v Brně.
Vraťme se však k hlavnímu programu večera. Hned na počátku je třeba uvést, že žádná revoluční reinterpretace romantického baletu Giselle se nekoná. Autoři se sice snažili inscenaci výrazně výtvarně stylizovat, což je na první pohled sice jasně patrné, avšak jen stěží hledáme společného jmenovatele tohoto posunu. Výsledkem je jen značná roztříštěnost. Zřejmá je inspirace secesním dekorativním stylem i jeho barevností. Zaznamenání hodná je také práce s průsvitnými oponami a jejich prosvěcováním (tento postup měl údajně evokovat secesní vitráže). Naznačený posun je sice možný (i když nenalézám spojitost mezi jinak klasicky inscenovanou Giselle a secesí), ale jeho nedůslednost kýžený efekt zabíjí.
Pár secesních ornamentů na prospektu a jeho zbarvení odstíny anilinových barev totiž nepřehluší celkové vyznění výtvarné stylizace prvního dějství, které připomíná studiovou dekoraci televizních pohádek z dob nedávno minulých. Klasické "čtení" první části baletu tak stále evokuje vesnickou selanku ala pastorála aneb "Pastýři a pastýřky z Červené Řečice" s poplácávajícími se sboristy držícími koše se "zaručeně pravými" hrozny. To vše před kašírovanými vesnickými domečky a malebně se vinoucí pěšinkou.
Druhé dějství, jež je naštěstí mnohem abstraktnější, není již tak poplatné dobovému romantismu. Víceméně holou scénu ozvláštňuje pouze symbolický prospekt pojednaný jako jakýsi "světelný tunel", cesta do neznáma. Zde však musíme připsat na vrub inscenátorům nedůsledné využívání (spíš přehlížení) tohoto jinak inspirativního jevištního prvku.
V titulní roli se představila suverénní hvězda souboru Tereza Podařilová (alternující se Zuzanou Susovou). Jejím rovnocenným partnerem je Michal Štípa, nadcházející stálá posila z brněnské scény. Roli Alberta alternuje čerstvě oceněný Alexander Katsapov. V druhém dějství zazářila Nikola Márová sugestivně tančící chladnou (v jejím podání až "geometrickou") královnu víl Myrthu.
Nová inscenace tedy nesplnila očekávání převratné, nebo alespoň nevšední či odvážné, inscenace klasiky. V činohře by takto muzeálně inscenovaný titul jen stěží přežil. Autory nemohou omluvit ani nepodstatné vnějškové odchylky vůči tradici, jakým je například "odvážně" žlutá barva kostýmu Giselle místo obvyklé modré. Archaická "baletní pantomima" a několikanásobné vysvětlování téhož bohužel na jevišti stále zůstává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
