Nové Divadelní noviny a divadelní.net aneb Kam dospěla polistopadová éra Divadelních novin?
Počínaje letošním rokem už nebudou Divadelní noviny udělovat tradiční výroční ceny. Ze čtrnáctineníku se stal měsíčník, objem narostl na zhruba 60 až 70 stran a proměnu doznala i výtvarná stránka, pod níž je teď podepsaná grafička Adéla Svobodová. Nová redakce sestávající z Jany Machalické, Veroniky Bednářové, Jany Soprové a Lukáše Cenkera pokřtila 28. ledna své první číslo.
„Tím, že je to měsíčník, tak umožňuje jít víc do hloubky a ty reflexe psát v nějakých souvislostech, kontextu,“ vysvětluje nová šéfredaktorka Jana Machalická a dodává: „Rádi bychom získali čtenáře obecně kultury milovného, to znamená člověka, který chodí rád do divadla, ale zároveň ho zajímají i ostatní umělecké obory a rád si o nich přečte.“ Jak vypadá nová tvář Kulturního měsíčníku pro divadlo a jiné umělecké obory se dozvíte v našem rozhovoru.
V roce 1992 obnovil normalizací přerušenou tradici vydávání Divadelních novin Jan Kolář. Žezlo šéfredaktora předal po dvaadvaceti letech Josefu Hermanovi. S jeho odchodem z funkce se pak Divadelní noviny ocitly na rozcestí. Pod novou šéfredaktorkou Janou Machalickou prošel čtrnáctideník s bezmála sedmdesátiletou tradicí významnou transformací a jeho někdejší redaktorky Petra Janák Zachatá, Kateřina Kykalová a Anežka Pondělíčková si založily vlastní internetový portál s názvem divadelní.net. Jakou mají obě platformy podobu a funkci? A co „divadelníci a jejich diváci“ ztrácejí, nebo naopak získávají?
Zdravě subjektivní, nekompetitivní způsob uvažování o umění a současném divadle. Prostor pro otevřené myšlení, kritický pohled i experiment, který dává slovo i těm, kdo nemají umělecké nebo uměnovědné divadelní vzdělání. Patříte-li k těm, kdo na umělecké kritice ocení právě takové kvality, k těm, kdo věci rádi nahlížejí v širším kontextu a v hlubších souvislostech, pak zamiřte na divadelní blog Podhoubí. Co divadelní kritičku Barboru Etlíkovou přivedlo před čtyřmi lety k založení vlastního blogu? S jakou představou ho zakládala, a jak se během čtyř let proměnil? Čím je Podhoubí liší od ostatních periodik a portálů, které se věnují divadelní publicistice? A jak a pro koho dnes psát o divadle? I na to se zakladatelky a editorky Podhoubí Báry Etlíkové ptala Markéta Kaňková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.