Novalis: Traktát o světle. Z díla německého romantického básníka čte Jan Vlasák

Novalis, vlastním jménem Friedrich Leopold von Hardenberg, byl žákem Schillerovým a Fichtovým, stýkal se s kruhem básníků raného romantismu, zvláště s Tieckem a bratry Schlegelovými. Žil v letech 1772–1801. Jeho Traktát o světle (Tractat vom Lichte) je součást tzv. nových fragmentů. Novalis se o něm zmiňuje v dopisu Schlegelovi z 26. prosince 1797, kde říká: „Traktát o světle je z valné části hotov. Světlo v něm bude pouze středem, od něhož se vydám mnoha různými směry.“ Text se vztahuje ke koncepci tzv. morální astronomie, kterou Novalis považoval za svůj významný přínos k vědním ambicím jenského okruhu romantiků.

Každá věda se nakonec stane poezií.
Novalis

Raní romantikové, zejména Schlegel, Novalis a Hölderlin, vytvořili na přelomu 18. a 19. století v Jeně intelektuální ovzduší, z něhož čerpala řada dalších generací. Ze sloučení mnoha prvků vznikla idea symfilosofie čili transcendentální poezie. Ta pro rané romantiky představovala vrchol dosažitelného vědění, v němž se věda proměňuje ve filozofii a ta zase v poezii jako vrcholný projev lidského myšlení, který člověku umožňuje dosáhnout poznání absolutna. „Každá věda se nakonec stane poezií,“ praví Novalis. „Avšak až poté, co se stala filosofií,“ dodává.

Fragment z díla německého romantického básníka v překladu Břetislava Horyny připravil a úvodem opatřil Petr Turek.