Nová biografie věnovaná Josefu Goebbelsovi na německých knižních pultech

02204281.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02204281.jpeg

Žádostivost po uznání byla podstatou nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelse. K tomuto závěru dospěl renomovaný historik Peter Longerich, který je autorem nové biografie o ministrovi propagandy Třetí říše.

Když Joseph Goebbels 1. května 1945, den po sebevraždě svého idolu – Adolfa Hitlera, spolknul kapsli s cyankáli, vyplnil si svůj sen – jako první z nejužšího kruhu nejvěrnějších přisluhovačů vůdce jej následoval. „Jeho životní lež nakonec zvítězila", zní poslední věta 900 stránkové biografie, kterou napsal Peter Longerich, jeden z nejlepších, mezinárodně uznávaných znalců období Třetí říše a holocaustu, který také přednáší na londýnské univerzitě a před dvěma lety sklidil uznání a chválu za životopis šéfa SS Heinricha Himmlera.

O Bormannovi či Göringovi neexistují soudobé a spolehlivé biografie, naopak život Goebbelse před dvaceti lety popsal historik a novinář Ralf Georg Reuth. Další dvě knihy o jeho životě vyšly loni, k tomu lze připočítat četné studie, které si šéfa propagandy všímají jako „ministra filmu" či analyzují jeho literární pokusy.

V bádání pohnutek a postojů Goebbelse pomáhá historikům a dalším expertům on sám. Na rozdíl od dalších vlivných pohlavárů říše byl totiž nesmírně produktivní a zanechal po sobě neuvěřitelné množství osobních i politických dokumentů, přesně 6783 ručně psaných listů papíru, nadiktoval 34 609 dopisů a poznámek, napsal stovky článků. Zároveň byl však jedním z nejvíce destruktivních, drtivá většina jeho produkce byly nenávistné tirády, proti systému, proti demokracii a hlavně proti Židům. Antisemitismus byl základní konstantou jeho života. Goebbels byl narcistickým jedincem z Hitlerovy vůle, mužem s megalomanskou fantazií a nulovou empatií, píše Longerich, který se zaměřil na extrémní personalizaci politické moci za nacizmu a pečlivě prostudoval mimo jiné i 29 svazků Goebbelsových deníků. Poukazuje na fakt, že obdivovateli Hitlera chybělo sebevědomí a vnitřní rovnováha a šlo mu především o jediné – aby se na něj ze zrcadla usmíval on sám, ovšem jako nadlidský velikán. Bažil po permanentním uznání, ocenění, byl na tom patologicky závislý, analyzuje autor biografie, podle kterého absence osobnosti u Goebbelse byla hnacího motorem existence geniálního a přecitlivělého mistrného ideologa bez skrupulí.

Kniha ale není klasickou biografií a chronologií životních mezníků. Podobně jako v životopisním díle o Himmlerovi poskytuje čtenáři detailní popis pracovních činností Goebbelse, například berlínskou NSDAP ohroženou vnitřní krizí, budování mašinerie propagandy, která nikdy nefungovala podle jeho představ. Velmi přesvědčivá analýza represivního aparátu Třetí říše je podle kritiky Longerichovou mistrovskou studií propagandy a kulturní politiky za nacizmu.