Norbert Schmidt: Bauhaus a Goethe
Goethův dům ve Výmaru jsem navštívil vlastně jen z jakési vnitřní povinnosti. Po dvaceti letech jsem se znovu začetl do Fausta.
A tak jsem se rozhodl, že se musím podívat na slavnou prosklenou skříňku, kde Mistr ve své pracovně uchovával manuskript druhého dílu. Čekal mě však jeden z největších prostorových aha-zážitků posledních let! On si totiž pan dvorní rada ten svůj dům ve Výmaru na náměstí Frauenplan razantně upravil. Prý podle své nejnovější „římské“ zkušenosti.
Čtěte také
Johann Wolfgang Goethe vestavěl do původního barokního domu nejprve pozvolné schodiště, které dodnes vede hosty čtyřikrát zahnutou volně stoupající promenádou podél promyšleného výběru soch a obrazů do společenského srdce domu. Nad dvorek mezi uliční a zahradní trakt vetknul zastřešený most – klenutou halu, kam umístil vybrané odlitky antických soch a busty nejvěrnějších přátel Schillera a Herdera, kteří zemřeli třicet let před ním.
Stěny a klenbu vyzdobil antickými výjevy a dekory po vzoru Herculanea a Pompejí. Podélná osa domu, na které se souběžně s fasádou do náměstí řadí společenské salonky, tak dostala příčné protnutí, které obyvatele i jejich různorodé hosty směrovalo přímo do středu romantické zahrady.
Všechny místnosti určené pro společnost jsou bohatě a různorodě vybavené. Každému prostoru Goethe přiřadil jasný význam a obsah, kterému odpovídá rozdílná výzdoba i barevnost. Žlutý pokoj, do kterého vstupujeme ze schodišťové promenády, sloužil jako přijímací sál. Vlevo vcházíme do salónku Junony s antickým torzem hlavy bohyně v nadživotní velikosti. Vstup vpravo nás zavede až do Velkého pokoje sbírek, které na konci klasikova života čítaly dohromady na dvacet šest tisíc položek.
Čtěte také
Nejpozději tady vám dojde, že často zmiňovaný učebnicový rozdíl obou výmarských klasiků v pohledu na svět má reálný základ. Friedrich Schiller ztělesňuje idealistický typ, který svět pozoruje skrze předem daný myšlenkový koncept. Goethe je naopak sběratelem, prvním fenomenologem, který nejdříve cestuje, pozoruje a prožívá. A až pak doma zpětně třídí a hledá řád.
V místnostech, které leží v zadním traktu, tedy v osobní Goethově pracovně s navazující knihovnou a sbírkou minerálů, je oproti reprezentativní části domu vše šedé a bez obrázků. Pestré jsou jen výhledy z oken do zahrady.
V nejmenší místnosti, v ložnici stojí vedle skromné postele křeslo a na stěně visí pouze velká tabule. Tu básník, badatel a politik v jedné osobě používal pro poznámky, které si postupně ukládal do paměti. V soukromé části domu vládne důsledná redukce nadbytečných podnětů, aby se Mistr mohl soustředit jen na svůj vnitřní svět, bohatství obsahů knih a barvy vzpomínek.
Kdysi jsme v ateliéru Ladislava Lábuse rekonstruovali funkcionalistickou Paličkovu vilu na pražské Babě a já se tehdy ponořil do studia Bauhausu, který byl založen před sto lety právě ve Výmaru. A to shodou okolností, co by kamenem dohodil od Goethova domu. Během práce na projektu jsme vyrazili na zkušenou na sever do legendární Desavy a na jih do první funkcionalistické čtvrti Weißenhof ve Stuttgartu.
Do hlavního města německé klasiky jsme však nedojeli. Nadšeně jsem tehdy obdivoval originalitu modernistických mistrů, jejich racionální prostorový koncept, jasné funkční dělení a propojování, abstraktní redukovaný výraz, důraz na okolní zahradu a hru přirozeného světla či promyšlené, odvážné používání barev.
A oni se ti novátoři Walter Gropius, Hannes Meyer a Mies van der Rohe, jak jsem právě zjistil, přitom v té první výmarské škole „nového stavění“ nechali (a to obligátní „mimo jiné“ pro dnešek dávám do velké závorky) silně inspirovat „římským vkusem“ starého lišáka dvorního rady! Každý halt chodí pro vodu v místě, kde bydlí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
