Nor všech Norů nebo nahluchlý stařec?

13. duben 2010

Bohnická company uvádí v pražském experimentálním prostoru NoD hru Martina Komárka Starý nácek - tragédie génia. Režisér Martin Učík povolal k projektu nejen (ne)herce z Bohnické company, ale i několik profesionálů, mj. i Davida Matáska nebo Hanu Seidlovou.

Kdo že je to ten Starý nácek? Norský spisovatel a dramatik Knut Hamsun, jehož rozporuplná osobnost si o dramatizaci říká sama. Věčný kritik moderní civilizace, ale zásadní autor moderní skandinávské literatury, držitel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1920, „největší Nor všech Norů“ a také nadšený podporovatel pronacistického režimu, a to i po Hitlerově smrti. Sám Hitler prý nazýval Hamsuna „jediným skutečným umělcem svého dvora“.

0:00
/
0:00

Martin Učík koncipoval představení jako pseudodokumentární mozaiku Hamsunova života, v níž se prolíná činohra s loutkoherectvím, projekcemi propagandistických snímků, úryvky z Hamsunova díla i náznaky klauniády. To vše v několika časových rovinách či ilustracích Hamsunových snů. Těmi nás ostatně vcelku suverénně provede, co do srozumitelnosti. Horší je to už se soudržností všech zmíněných prvků, které se nerozpadají především díky linii výborného textu a v některých momentech zajímavým a multifunkčním výtvarným řešením jako ušitým pro syrový sál NoD.

Starý nácek aneb Tragédie génia

Možná vás úplně nezaujme dvojice, která na sebe v inscenaci strhává největší pozornost - přestárlý Hamsun (David Matásek) a jeho manželka (Hana Seidlová), věčně se hádající o slanečka, kbelík na výměšky a místo v pelechu. Tato etapa ošklivosti Hamsunova života připomíná i s věčným plzeňsky nahluchlým „Copa?“ spíše Otce a Matku Ubu. Naopak velmi dobře funguje dvojice Hamsun - Hitler. Ondřejovi Bauerovi bylo dovoleno si postavu Hitlera rozkošně užívat až s pitoreskní infantilitou. Samotné obsazení Davida Matáska do hlavní role „Starého nácka“ je vzhledem k jeho „hudební minulosti“ chytlavě provokativním záměrem. Stejně jako samotné divadelní zkoumání příčin, jež Knuta Hamsuna dovedly k přivítání nacismu, jakožto nového pořádku, který vymýtí jím nenáviděný anglosaský kapitalistický systém i kulturu: „Moderní doba zapřahá člověka jako tažného koně... ...Štěstí je mor moderní doby. Zabilo víc lidí než morové nákazy!“ nechá se slyšet Hamsun.

Komárkův text byl v tomto duchu zasazen do rámu, který tvoří dvojice novinářů - herců z Bohnické company (David Slavínský a Stanislav Jaroslav Lach), kteří jsou kvůli Hamsunovu výročí nuceni „pátrat“. Duševní zdraví Knuta Hamsuna bylo v závěru jeho života označeno za trvale oslabené, dokonce skončil v psychiatrické léčebně a následně v domově důchodců. Zde se přímo nabízí paralela s Bohnickou divadelní společností dnes fungující pod názvem Bohnická company, pro jejíž členy je divadlo terapií. Po zhlédnutí Starého nácka se ujistíte, že jde o terapii s profesionálními divadelními rysy.

autor: Tomáš Kůs
Spustit audio