Nonstop čtení ´68 Publishers

02603153.jpeg

Soukromé gymnasium Josefa Škvoreckého v pražské Legerově ulici pořádá 11. a 12. dubna mimořádnou akci – „Nonstop čtení ´68 Publishers“.

Potrvá dvacet čtyři hodin v kuse - od osmé ranní do osmé ranní druhý den. „Každý z účastníků bude mít deset až dvacet minut,“ upřesňuje organizátor a předseda Společnosti Josefa Škvoreckého Václav Krištof. „Autoři spjatí se slavným exilovým nakladatelstvím, které založil Josef Škvorecký spolu se svou manželkou Zdenou Salivarovou před jednačtyřiceti lety v kanadském Torontu, si mohou text ke čtení vybrat podle vlastního uvážení z knih vydaných nakladatelstvím ´68 Publishers. Kromě nich budou číst i současní spisovatelé a umělci.“Kdo by se nemohl na účinkující přijít podívat osobně, nechť si pustí stanici Český rozhlas 3 – Vltava, která připravuje hned dva přímé přenosy – v Mozaice od 15 do 16 hodin a v Čajovně od 19 do 20 hodin. Moderátoři Petr Šrámek a Kateřina Rathouská budou informovat nejen o dění v sále, ale také si k mikrofonu přizvou různé osobnosti, zejména z literárního světa. Účast ve večerní relaci přislíbil Michal Viewegh, který promluví nejen o vztahu k dílu Škvoreckého, ale také o svém posledním románu Mafie v Praze a aktuální práci. Do provizorního studia dále dorazí Petr Kaňka, režisér dokumentu Gentleman Josef Škvorecký, který bude vzpomínat na osmidenní natáčení v Torontu.Středa 11. dubna však bude na Vltavě zasvěcena tématu i v jiných časech. Od 16:44 se mohou zájemci zaposlouchat do úryvku z proslovu při udělení čestného doktorátu Josefu Škvoreckému v roce 1991 na Masarykově univerzitě v Brně, v programu uvedeném pod názvem Josef Škvorecký: Vyznání muže z podniku paní Salivarové. Autor v něm vzpomíná na dobu, kdy mu bylo třicet let a v jeho vlasti byla pro spisovatele povinná metoda socialistického realismu. Zamýšlí se nad tím, jakým způsobem a co se pokoušel psát. S přáteli si navzájem předčítali své texty, které tehdy většinou neměly naději na zveřejnění. Podobnou nebo i horší situaci pro spisovatele a vydávání knih v tehdejším Československu si uvědomoval po srpnové okupaci v roce 1968 a svém odchodu do emigrace. Proto podpořil záměr Zdeny Salivarové založit exilové nakladatelství, vydávání knih financoval a pomáhal při něm i prací redaktorskou. V režii Aleše Vrzáka účinkuje Igor Bareš.

Jazzový podvečer v 17:45 pak zreprízuje pořad, který původně vytvořil Antonín Matzner (a upravili Aleš Opekar s Václavem Vraným) a v němž uslyšíte například ukázky z románu Zbabělci a povídky Slovo nevezmu zpět nebo zhudebněný Škvoreckého text Blues starý ženský.

02603568.jpeg

Teď rajtuju hlavně po intonaci... – tak zní podtitul Akademie od 20 hodin. Posledních pět let života Karla Ančerla (1908–1973) se nejčastěji přechází poznámkou, že po srpnové okupaci Československa v roce 1968 se dirigent rozhodl zůstat v Kanadě, kde působil u Toronto Symphony Orchestra, ale čas dokázat něco velkého mu nebyl vyměřen, protože zakrátko zemřel. Doplnit tyto kusé informace se zatím moc nedařilo, i když po roce 1989 už zase bylo možné o Karlu Ančerlovi svobodně bádat a psát. Nechyběl asi jen zájem, ale i potřebné dokumenty. Více světla do Ančerlovy kanadské epizody vnesly jednak materiály přímo z archivu Toronto Symphony, jednak téměř pět desítek dopisů mezi ním a publicistou Ivanem Medkem (objevených v archivu České filharmonie). Kanadská část korespondence zachycuje, co všechno Ančerl během krátké torontské etapy stihl, s jakou energií se vrhl do práce s novým orchestrem a jakých úspěchů dosáhl u velkých amerických i evropských orchestrů, před které předstoupil. Starost o domov, přátele a budoucnost České filharmonie, kterou 18 let vedl jako šéfdirigent, ovšem z jeho přemýšlení nezmizela.