NoD - prostor bez dimenzí

26. únor 2003

NoD může znamenat "bez dimenzí". I tak se dá zajímavě nazvat prostor pro svobodnou, otevřenou tvorbu divadelních uskupení a jednotlivých tvůrců. Dramaturg Jendřo Divad působí v prostoru rok a čtvrt, pečoval a ještě pečuje o divadelní život v Roxy, ale hlavně se stará o aktivity v NoD, především o teatro.xy, o které nám jde. Jendřo Divad samozřejmě není civilní jméno, ale pro tento případ se pod pseudonym chtěl skrýt. Rozmlouvali jsme spolu v prvním patře nad klubem Roxy v pražské Dlouhé ulici.

Jak vlastně začínal projekt teatro.xy v prostorách jednoho z nejznámějších alternativních klubů v Praze?

Divadlo velmi úzce souviselo s aktivitami v Roxy, potažmo Linhartovy nadace, která také univerzální prostor NoD od samého počátku spravuje. Ucelenou nálepku dostalo teatro.xy díky příchodu Ireny Perclové, která se starala o divadelní dramaturgii v Roxy a taky stála u zrodu NoD roku 1997. V podstatě se tímto názvem zastřešovaly divadelní aktivity, které měly spojující elementy v nových tendencích, progresivitě a vycházely z alternativního prostředí. S její značkou souvisí expandování mimo Roxy a postupná rekonstrukce právě prostoru NoD. Ten je určen k lepší prezentaci divadelních projektů, dolní klub není zrovna vyhovující divadelní prostředí, může totiž představením sloužit jen v omezené míře.

Roxy - NoD

Jakou máte ideovou koncepci divadelního dění v Roxy a NoD? Sám klub je sice známý svými kulturními aktivitami, ale o co vám hlavně jde?

Myslím, že takovou ústřední myšlenkou veškerých divadelních projektů, ale i ostatních, které vytvářejí celkovou "kulturu" a naplňují program v těchto prostorách, je právě touha jít vpřed, objevovat nové tendence v umění. A taky pomoci zastřešovat projekty, které by jen těžko hledaly uplatnění v klasické repertoárové síti nebo ve filmové distribuci. Jinak je situace na první pohled chaotická v tom smyslu, že zde máme Roxy, které si veřejnost spojuje především s tanečními párty a koncerty. Naopak NoD se soustředí na divadlo, filmy a přednášky organizací Amnesty International nebo Člověk v tísni. Poslední dobou také na prezentaci "nové hudby" a oper. Cílové skupiny návštěvníků jsou v podstatě značně odlišné, nicméně Linhartova nadace zastřešuje oba dva tyto projekty a snaží se navenek působit jako jeden dům.

Roxy - NoD

Na které projekty, z těch co tudy už prošly, jste opravdu hrdí? Takové, jakým jste třeba pomohli vyloupnout se z kukly na svět, aby to vás i diváky potěšilo?

Myslím si, že nejpodstatnějším činem za dramaturgického působení Ireny Perclové bylo dovezení spolku Děrevo, která se zde prezentovalo po 5 letech. Mělo to značný divácký ohlas, vzhledem k tomu, jaká legenda kolem něj vznikla už dávno. Jinak se spuštěním sálu v NoD, když začal působit jakožto zastřešovací platforma pro českou divadelní alternativu, tak myslím, že nejpodstatnějším počinem byl projekt Spad tam Ondřeje Lipovského, který zde našel zázemí a zde vzniknul. V Roxy byla také světová premiéra divadla pražských bezdomovců Ježek a Čížek, kteří od té doby mají prostory Roxy a NoD jako takovou domácí scénu. V současné době je všeho skutečně přehršel. Zhruba asi jedna třetina inscenací se vytváří přímo zde a je kompletně zastřešena jak z hlediska zkoušení, tak z produkčního hlediska, taky zde mohou být reprízovány. S nejzajímavějším počinem souvisí pravidelné hostování Permského a Čeljabinského divadla s režiemi Sergeje Fedotova.

Roxy - NoD

Teď k samotnému prostoru - univerzální prostor NoD působí trochu rituálně. Je pravda, že divadla, která tu vystupují, často prezentují zajímavé filozofie, názory na svět?

Samotný divadelní prostor v rámci NoD je jednou z místností, mimo galerii a internetovou kavárnu. Má určitě takové tíhnutí k rituálnímu prostoru. Je to dáno velkým kruhem ve stropu a v neposlední řadě tím, že je zde možné zkoušet i za denního světla. Strop je totiž skleněný a lidé zde velmi rádi zkouší, pochvalují si to. Myslím si, že pokud člověk zde projekt vytváří, není možné tento prostor ignorovat. Vždy, alespoň částečně, to vede k nějakému "site-specific" vyjádření. Zkrátka - všichni se snaží alespoň minimálně tomu prostoru naslouchat a podle toho pracovat.

Roxy - NoD

Takže by se dalo říct, že tento prostor je schopen s tvůrci spolupracovat?

Určitě, jde o architektonicky zajímavé místo. Původní myšlenku NoD, která byla definována jakožto místo pro setkávání jednotlivých uměleckých žánrů a jejich vzájemné ovlivňování, zde skutečně je do značné míry naplňována. Nepodchytitelný NoD není ani divadlo, ani galerie, ani kino, ani přednášková místnost, ani internetová kavárna, ale toto všechno dohromady. Žije to tu pospolu a unikátně se zde setkávají lidé, kteří by se jindy vůbec potkat nemohli. Myslím si, že jsou už vidět konkrétní výsledky, hodně projektů má výrazný mezižánrový přesah. Například inscenace "Žena, která zabila boha" je tak trochu napůl rituálem a bude asi velmi těžko přenositelná někam jinam. V současné době se připravuje její poměrně rozsáhlé turné, mimo jiné do Čeljabinsku v Rusku, ale kus sebe zde zanechává, bude se muset přizpůsobit jinému prostoru.

Roxy - NoD

Kdo vlastně vaše aktivity podporuje prakticky? Základem je Linhartova nadace, ale tyto projekty asi musí být sponzorovány, protože na experimentu a alternativě se nedá vydělávat. Tady se rodí nové, zajímavé nápady, které se dále rozvíjejí...

Generálním sponzorem je Magistrát Hlavního města Prahy a díky každoročnímu příspěvku je možné, aby projekty zde prezentované vznikaly. Nicméně - nepokrývá to úplně veškeré náklady, ale myslím si, že právě toto je silný motivační prvek, protože vede k mnohem dynamičtějšímu uvažování. My i jednotlivé soubory si zvykáme na shánění finančních prostředků odjinud, jsme nucení přemýšlet ekonomicky - aby kavárna byla dostatečně naplněná atd. Díky tomu, že jsme v jednom domě spojeni s Roxy, tak zde existuje určitá míra solidarity. Vše je samozřejmě zastřešeno Linhartovou nadací.

Fotografie z představení Žena, která zabila boha

Jaké diváky zde vítáte a kdo se tady objevuje? Je pravda, že NoD vypadá, že je zaměřený na určitý typ diváků, ale určitě sem může přijít kdokoli...

S tím naprosto souhlasím, protože se tak skutečně děje. Částečně díky tomu, že program se snaží být maximálně pestrý, ale v neposlední řadě také díky tomu, že s každým projektem přichází jiná cílová skupina a teprve s pokračujícími reprízami se obecenstvo začíná mixovat. V momentě, kdy se člověk rozhodne zaměřit na alternativní, experimentální divadlo, tak v podstatě neexistuje žádná, předem daná skupina, na kterou se soustředit. Je potřeba dělat propagaci v poměrně širokém záběru, především v divadelní subkultuře a teprve postupně se cílová skupina vygeneruje. Časem se u nás ukázalo, že má téměř "vlastenecký" vztah, což je mi velmi sympatické.

S jakými festivaly spolupracujete? V posledních letech se "festivalová kultura" v Česku velmi rozvinula...

Festivalů je v České republice, myslím, přehršel, už to začíná být kontraproduktivní. My spolupracujeme tradičně s Českou taneční platformou, také s festivalem Konfrontace. Podruhé u nás proběhne French Festival, na rozdíl od minulého roku zde bude základní "meeting-point", NoD se na 7 dní promění v centrální dějiště tohoto festivalu. V neposlední řadě podnikáme vlastní festivaly, v této sezóně souvisí s projektem Taneční listí, jehož záměrem během listopadu bylo představit široký profil současného českého tanečního divadla. Takovým zrcadlovým projektem k němu bude v květnu Taneční kvítí, který má stejnou dramaturgii, bude prezentovat nejnovější taneční projekty na české scéně. Už delší dobu se ale chystá festival Divadla neslyšících, který je připravován na další sezónu. Je v naprosto zárodečném stádiu, nicméně by mělo jít o ucelenou prezentaci s dílnami a přednáškami tohoto podle mne naprosto originálního souboru.

Co zajímavého chystáte na konec února a začátek března?

Vždy se snažíme udělat alespoň jednu premiéru za měsíc, spíš se nám podaří připravit dvě. První je projekt Requiem od Venduly Prager, což je scénická báseň na motivy Requiem W. A. Mozarta. Březen proběhne ale především ve znamení repríz 12-ti divadelních projektů, které zde vznikaly během minulého roku a tohoto podzimu. Ten počet je snad rekord. Mimo jiné si tak pilný divák může udělat ucelený obraz o kompletní divadelní dramaturgii v univerzálním prostoru NoD.

Co si dramaturg prostoru Jendřo Divad přeje, aby NoD po umělecké stránce naplňovalo? Jak si ve své bujné fantazii představuje ideální fungování v budoucnosti?

NoD v budoucnosti je jedním z nejvýznamnějších paláců kultury na světě, řadí se mezi prvních pět nejdůležitějších institucí. Je velmi štědře financován především z komerční sféry, má špičkové technické vybavení a může nabídnout v podstatě neomezené možnosti i eventuelním zájemcům. Dramaturgicky vychází ze současné linky, výrazným způsobem se internacionalizuje. Dochází zde k prezentaci špičkových světových souborů, které zde přímo poskytují dílny a umožňují vznik nových projektů na základě spolupráce. Prostor NoD v budoucnosti vlastní rozsáhlé zkušební prostory, ve kterých vznikají projekty přímo určené pro tento prostor. A ve všech světových průvodcích je napsáno, že kdo nebyl v NoD, nebyl v Praze.

autor: David Ašenbryl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.