Noc je mým přítelem. Zpěvačka Arooj Aftab vystoupí na Prague Sounds

Čtěte také

Arooj Aftab: Night Reign

Arooj, řekla jste, že při tvorbě alba Night Reign se noc stala vaším velkým přítelem. Jakou inspiraci vám noc nabízí? A co se děje s vaší hudbou, když svět ztichne?
Ano, noc se stala mým opravdu blízkým přítelem. A co víc, došlo mi, že noc byla mým blízkým přítelem vlastně odjakživa. Jak jste řekla, všechno se ztiší a najednou je tu tolik prostoru. Noc nabízí příkrov stínů, kde věci nejsou tak jasně viditelné a vaše nápady a myšlenky se mohou nerušeně rozvíjet. Noc je pro nás umělce také dobou, kdy se hodně socializujeme nebo hrajeme na koncertech. Je vlastně obrovskou součástí našich životů jako vystupujících hudebníků i jako tvůrců obecně. A tak mi to přišlo tak nějak samozřejmé a jasné, že jsem se rozhodla, že udělám album o tomto krásném společníkovi, který tu pro nás byl odjakživa.

Mnoho písní vzniklo na cestách, při vystoupeních, v hotelových pokojích mezi různými časovými pásmy. Jak podle vás cestování mění způsob, jakým píšete hudbu?
Cítím se neustále stimulovaná. Jsem otevřená inspiraci, kterou cestování přináší – každý večer v jiném městě, s jiným publikem a jinou energií. Ráda to pozoruji a přemýšlím o tom. A něco se děje, ať chcete nebo ne, když se jako lidská bytost s veškerou svou energií takhle přesouváte z místa na místo, dáváte a přijímáte. Takže se to prostě musí stát. Myslím, že je to opravdu inspirativní. Pomáhá to s tvůrčím blokem. I když je samozřejmě koncertování únavné, je to také úžasný dar.

Řekla jste, že vaše píseň Raat Ki Rani je o osobě, jejíž magnetismus a charisma prostupují krásnou večerní zahradní slavností. Videoklip působí stejně smyslně a záhadně jako píseň samotná. Co je pro vás důležité, když převádíte svou hudbu do vizuální podoby? Jak přemýšlíte o zachování tajemství ve vizuální formě?
Je to krásný nový projekt nebo jak to nazvat, nový horizont. Raat Ki Rani je můj první videoklip, takže jsem se ještě neponořila do světa toho, jak by hudba měla vypadat vizuálně, jak by měla být ztvárněna jako film. Pro umělce jako já je těžké si to představit, protože nic nevím o vizuálním vyprávění příběhů. Miluji filmy a herce a miluji příběhy, ale není to něco, čemu bych se kdy věnovala. Je vzrušující sledovat, jak se to dá obrazově ztvárnit a jak se dají věci obrátit naruby nebo udržet extrémně jednoduché. Je to pro mě nová věc. Videoklip k Raat Ki Rani se mi moc líbí. Myslím si, že se mu opravdu podařilo zachytit jemnost a krásu té skryté emoce.

Řekla bych, že vaše hudba a vaše práce nejsou nikdy prvoplánové, vždy je v nich i nějaké tajemství nebo skryté významy. Cítíte někdy nutkání být ve své práci přímější nebo explicitnější, aby poselství nebo kritika pronikly jasněji?
Někdy ano, ale ne tak silně. Zatím jsem v souladu s tím, jak se texty odvíjejí. Myslím, že přímost může přijít jinými způsoby, například v názvu písně, v obalu alba nebo v sólové instrumentaci. Ale ano, myslím, že nejpřímějším nástrojem jsou slova a slova jsou stále trochu nepolapitelná, což je podle mě v pořádku. Závidím písním, které mě vždy opravdu tvrdě zasáhnou, jako například od Chaky Khan, Whitney Houston, Roberty Flack nebo Jill Scott, kde prostě říkají, jak to je. A já si říkám, že některé z mých nejoblíbenějších písní jsou právě ty, kde jsou texty tak pravdivé, jasné a srozumitelné. Ale tam jsem se ještě nedostala.