Nine: Únos Felliniho z Broadwaye zpět do filmu
Mnohé produkty americké kinematografie dávají tušit, nakolik mají scenáristé a režiséři Hollywoodu blízko k tvůrčí impotenci. Náměty se běžně hledají ve světě literatury, divadla, v neposlední řadě jsou tu adaptace počítačových her. Dalším silným zdrojem inspirace je evropská a asijská kinematografie. Avšak stěží si představit krkolomnější cestu, než filmovou verzi broadwayského muzikálu, který vznikl podle slavné filmové klasiky. Podobný výtvor může být pro mnohé diváky skutečně těžkou zkouškou trpělivosti.
Schopnost autorů muzikálů vytvořit hudební a taneční show téměř z jakéhokoliv materiálu je téměř k neuvěření. Pěl a tančil Ježíš i Jack Rozparovač. A jednoho dne, ani nevěděly jak, se na prknech, která znamenají zpěv, objevily postavy ze snímku 8 ½. Významný italský film, který lze bez většího přemýšlení zařadit do pomyslného zlatého fondu světové kinematografie, je výsledkem, zároveň i záznamem, tvůrčí krize režiséra Federica Felliniho. Výrazně autobiografický snímek z roku 1963 je snovou hříčkou, úvahou nad podstatou a významem umění, poctou „múzám“ – herečkám, milenkám, manželce, matce... Felliniho alter ego, nezapomenutelný Marcello Mastroianni, se marně snaží dokončit film, vyčerpán krizí prchá před producentem, štábem, novináři, ale nakonec i před ženami, které v jeho životě zanechaly určitou stopu.
Zatímco pro Felliniho se tvůrčí krize stává východiskem pro vznik originálního filmového tvaru, pro autory muzikálu Nine je film 8 ½ stěžejním zdrojem, který bez další invence natočili znovu s přídavkem tanečních a pěveckých scén. Co by se jindy dalo nazvat inspirací, je zde spíše vykrádáním, ne-li rabováním, originálu. Tvůrci muzikálu, a ještě více distributoři filmu, budou ale z pochopitelných důvodů hovořit a psát o poctě Fellinimu a italské kinematografii. „Pocta Fellinimu“ by se však obešla bez toporně doslovných citací originálu nebo prapodivné angličtiny s italským přízvukem, kterou autoři scénáře „přišili“ téměř všem postavám. Pocitů marnosti se nelze ubránit ani u záběrů z hrdinova dětství. Kde v originále kouzlí poetické obrazy kamera Gianniho Di Venanza, v Nine se prostě jen „přepne“ z barvy na černobílo. Nechtěné perzifláže se ale nevyhnou ani další Felliniho filmy. Knokautována je např. jedna z nejslavnějších scén v dějinách kinematografie, kde procházka Anity Ekberg a Marcella Mastroianniho nočním Římem končí ve fontáně di Trevi. Zde bloudí v potemnělých uličkách Nicole Kidman a Daniel Day-Lewis. Herečka v kašně naštěstí neskončí, a tvůrci tak o chlup nespadnou do nechtěné parodie.
Režisér (Rob Marshall) a scenáristé (Michael Tolkin, Anthony Minghella) připomínají pejska a kočičku, které napadlo, že nejlepší dort bude, když do něj dají všechno, co mají rádi. V pomyslném hrnci tedy najdeme nákladnou výpravu, výrazné kostýmy, plejádu hereckých veličin, pěvecké výkony, příchuť Itálie... Ale jako pejskovi a kočičce bylo po kombinaci všech dobrůtek dosti nevolno, i leckterý divák odchází z Nine s rozhoupaným žaludkem a bolehlavem. Nine nejenže neobstojí ve srovnání s originálem, ale podle ohlasů nefunguje ani u diváků, pro které je Fellini velká neznámá, a v kině se chtějí jen osvěžit hvězdně obsazeným muzikálem. Přestože Rob Marshall má za sebou vynikající filmovou adaptaci dalšího broadwayského hitu, Chicaga, v Nine se poněkud nepodařilo naroubovat muzikálové scény na kostru vypůjčenou z 8 ½. Herci se tak bez jakékoliv motivace plouží od jednoho hudebního čísla k druhému. Ta však často připomínají lacinou burlesku, avšak prostou vtipu a nápadu. A právě humor je další podstatnou částí muzikálové produkce, nechyběl cynickému Chicagu, ale ani takovým skvostům jako Moulin Rouge nebo klasickému My Fair Lady. Z promarněných hereckých šancí lze vyzdvihnout snad jedině Penélope Cruz, která si roli temperamentní milenky vyloženě užívá. O ostatních ze slušnosti pomlčme, na prostoru, který hercům předepsal scénář, toho ani příliš zahrát nelze. Navíc velká část herecké energie byla patrně vyplýtvána soustředěním na precizní „italský“ přízvuk.
V závěru filmu 8 ½ zazní v sledu úvah nad existencí uměleckých děl mj. tato sentence: „Jsme zahlceni slovy, obrazy, zvuky, která nemají opodstatnění. Přicházejí z prázdna a směřují do prázdna.“ Tato slova se podařilo tvůrcům Nine naplnit beze zbytku. Paradoxně tedy pouze v tomto místě se setkali s odkazem skutečného Mistra.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bioscop
Nine (Nine) drama / muzikál / romantický, USA / Itálie, 2009, 118 min
Režie: Rob Marshall, hudba: Maury Yeston, kamera: Dion Beeby, scénář: Michael Tolkin, Anthony Minghella
Hrají: Daniel Day-Lewis (Guido Contini), Sophia Loren (matka), Nicole Kidman (Claudia), Marion Cotillard (Luisa Contini), Penélope Cruz (Carla), Kate Hudson (Stephanie), Judi Dench (Lilli), Stacy Ferguson (Saraghina)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
