Nikdy nevycházelo tolik zajímavých a dobrých knih jako teď, myslí si publicista a spisovatel Pavel Kosatík

25. duben 2024

Literatura žije! Na festivalu v Českých Budějovicích, v oblíbených rozhlasových četbách, u vás v obývácích a také na psacích stolech nebo nočních stolcích umělců. Jaká literatura žije s autorem literatury faktu Pavlem Kosatíkem?

„Je toho hodně, já jsem knihami načuchnut po rodičích už od mlada a dosud mě to neopustilo. Kniha je jeden ze základních způsobů mezilidské komunikace, mezi autorem a čtenářem se dá zažít mnohem víc intimity než v jiných odvětvích. Tady si ti dva mohou říct hodně nejenom slovy, ale i mezi řádky,“ odpovídá.

„Mám rád i filmy a obrazovou komunikaci, ale film už vám dává velmi konkrétní, páně režisérovu představu o tom, jak to je. Zatímco u knihy je svoboda pro vaši představivost mnohem větší,“ dodává Pavel Kosatík.

Knihy ho obklopují i fyzicky. „Patříme k lidem, kteří kumulují knížky, dokonce jsme si i s ohledem na to našli byt, protože jsme strašně dlouho museli mít knížky i ve druhých řadách. A knížky ve druhé řadě, to jsou sirotci. Takže jsme se nakonec rozhodli pro byt s vysokými stropy, čímž jsme získali několik pater regálů navíc. Máme tedy velkou knihovnu, máme ji rádi a rádi do ní zveme kamarády a povídáme si tam s nimi,“ popisuje.

Čtěte také

Do horních pater teď za „sirotky“ stoupá Pavel Kosatík a jeho blízcí po speciálních štaflích. A dá se předpokládat, že život svým knihám zpestří ještě dalšími kusy. „Kdysi jsme udělali velké třídění mladické literatury, kterou jsme už tolik nepotřebovali, a různých knížek z normalizace, které stály za houby. Ale teď už nemám v plánu se knížek zbavovat. Mám pocit, že nikdy nevycházelo tolik zajímavých, dobrých titulů jako teď. Ba dokonce, že se to plynule dál zlepšuje,“ říká spisovatel.

„Mě zajímá historie a v životě jsem neměl takovou možnost dozvídat se tolik věcí,“ doplňuje autor oceněný za knihu Ferdinand Peroutka: Pozdější život, za několik titulů z řady Češi, autor životopisu Olgy Havlové, Věry Čáslavské, Bedřicha Smetany nebo Pravdivého příběhu Jana Masaryka. „Je k dispozici neskutečné množství dobré překladové i domácí literatury,“ připomíná.

To, že by vše, co ho zajímá, nestihl přečíst, si nepřipouští. „S knížkami se musí nakládat rozumně. Nesmíme to brát jako práci nebo jako nějaký urputný úkol. Velice rychle poznáte, jak k vám ten který autor promlouvá, jak na vás jde, jak moc opravdově, jak intenzivně. Jsou knížky, které můžete číst téměř kurzoricky a neuděláte chybu. A pak jsou knihy, které nestačí přečíst ani desetkrát za život. Jako pro mě třeba Holanovy básně...“

Celý rozhovor s Pavlem Kosatíkem o lásce ke knihám, k pravdě i o vlastní tvorbě si poslechněte online.

Spustit audio

Související