Ničeho nelituji - Remundová zdárně debutuje
Theodoru Remundovou si český divák s průměrným filmovým přehledem představí prvořadě jako herečku. Nešlo si jí nevšimnout při nominačním večeru Českého lva, kde figurovala v ukázkách z úspěšného loňského Výletu Alice Nellisové, ve velmi podobném týmu tvůrců a herců se objevila i v minulém filmu Nellisové Ene bene, na konci devadesátých let debutovala v povídkovém filmu Praha očima... Méně už se hovoří o tom, že původní profesí Theodory je dokumentaristika. To se ale brzy změní - do kin právě přichází její první celovečerní film Ničeho nelituji, který by neměl nechat kritiky bez zájmu.
Ničeho nelituji je dokument o dvou částech, resp. jsou to dva různé dokumenty, které sledují společnou věc. První - Standard - je Theodořina absolventská práce z FAMU, druhý byl dotočen později a dal jméno celému filmu. Přestože oba díly nemají společné aktéry, jejich společný jmenovatel je zřejmý. Postupně nám jsou odhalovány příběhy dvou různých rodin - jeden během výletu babičky, matky a dcery do Českého ráje, druhým provází 71letá "indiánská babička" ze Zlínska.
Nevyrovnané vztahy, které se mezi postavami na plátně napříč generacemi vyjevují, dávají vzniknout konfliktům, pro které jakoby přítomná kamera fungovala jako katalyzátor. Matka má pocit, že za její nevyrovnaný život může babička, dcera zase na matce vidí stejné chyby, které ona vytýká babičce. Viníkem je vždy ten druhý, a to bez ohledu na to, jestli zrovna před kamerou není, nebo vše slyší. Otevřenost a intenzita rodinných hádek ve Standardu jsou nad očekávání silné, jejich míra byla překvapením i pro samotnou režisérku, která nakonec ve studiu téměř nestříhala.
Druhý příběh má atmosféru docela odlišnou. Odlehčenost a prostý vtip vřelé babičky lehce přepatetizovaným hrdinům ze Standardu dobře kontrastuje. Nad chybami a prohrami v uplynulém životě nepláče, vypráví o nich s ironií a nadhledem. Stejně tak její synové - třebaže jejich výpovědi mohou někdy vyznívat dost cynicky.
Od doby, kdy byl natočen Standard, uplynuly více než tři roky a osud sledované rodiny dostál nemalých změn. Nadějně odstartované manželství nejmladší Patricie, jehož uzavřením film končí, mezitím - stejně jako kdysi matce i babičce - zkrachovalo; vědomí toho, že film půjde do kin, dokonce vyvolalo v rodině nutkání rozbouřené vody vzájemných záští uklidnit. Jsou to však jen bonusové bonbónky pro ty, kteří Standard budou brát jako zmapování dramatického vývoje jedné rodinné ságy.
Samotná Remundová nepovažuje to, co se dělo po natočení dokumentu, za důležité. Ničeho nelituji pro ni není základem pro sérii dalších dílů, tak jak bychom to mohli čekat u sběrných dokumentů Heleny Třeštíkové. Remundové šlo o vyjádření principu, který se s možnými změnami v dalším životě "herců" nemění. Z tohoto pohledu považuje film za uzavřený.
Ničeho nelituji (ČR, 2003) Hrají (účinkují): Irena Dittertová, Marcela Stieglerová, Patricie Fialová, Danuše Pánková, Miloš Dokoupil, rodiny Pánkovy; Hudba: Giuseppe Verdi, Antonín Dvořák, Edith Piaf; Kamera: Jakub Šimůnek, Jiří Livanec; Scénář: Theodora Remundová; Režie: Theodora Remundová; 125 minut, titulky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
