Nezávislé divadlo je teď podceněné. Přitom naše experimenty se často odrážejí na velkých scénách, říká Petra Tejnorová

29. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Režisérka Petra Tejnorová

Petra Tejnorová patří k nejvýraznějším postavám střední generace režisérů a režisérek. V divadle ráda zkoumá hranice možného, zcizuje zažité role a experimentuje s možnostmi zobrazení skutečnosti. Koronavirová pandemie je pro ni v tomto směru velkým zdrojem inspirace, ostatně ve Vizitce, kam ji pozvala Markéta Kaňková, mluvila o realitě jako o velkém imerzivním divadle.

Divadlo, kterému se režisérka Petra Tejnorová věnuje, je laboratoř. Místo pro pokusy s nejistým výsledkem, prostor pro ozkoušení nápadů, které v její hlavě velmi často vznikají jako textová, pohybová i zvuková reakce na aktuální společenské dění.

Putinovi agenti | Tejnorová & Temporary Collective

Tendence k experimentu měla už během studií režie alternativního a loutkového divadla na DAMU a má je i teď, v době, kdy světu vládne koronavirus. „Snažím se reagovat na proměnu světa. Hledám způsob, jak komunikovat s diváky, ohledávám různé performativní procházky, videohovory se studenty, zkoumám, jestli je možné vytvořit hru skrz sms. Třeba něco z toho, co teď zažíváme, zůstane do budoucna jako přirozený kanál. Možná, že stojíme na hranici třetí divadelní reformy,“ řekla ve Vizitce.

Vůči realitě nechce bojovat, zároveň ale potřebuje danou situaci reflektovat, aby ji nesemlela. Projekty, které mohla odložit, odložila, a věnuje se aktivitám, na které jako vytížená režisérka a pedagožka neměla čas. Sbírá také nové podněty, což je podle ní aspekt, který si vláda při rozdělování finanční pomoci umělcům neuvědomuje. „Ministr kultury vyzdvihl ty, kteří tvoří. Ostatní pak vypadají, že se flákají. Jako experimentální divadelník ale můžete fungovat jen v době, kdy pobíráte granty, jenže věci je přeci třeba taky promýšlet, tím spíš v aktuální situaci. To ale nikdo nevidí, nepodporuje a neakceptuje. Role nezávislého sektoru je podceněná, přitom experimenty, se kterými přicházíme, se pak mnohdy odrážejí na velkých scénách.“

Dostala jsem se na pole nepoznané

Své divadelní uvažování Petra Tejnorová detailněji rozvedla na příkladu inscenace Můj boj 1, adaptace prvního dílu bestsellerové autobiografické série norského spisovatele Karla Ove Knausgårda. Premiéru měla v září v pražské Meetfactory.

Karl Ove Knausgard - Můj boj

Autorku na textu zaujala absolutní upřímnost a také přijetí chyby jako lidské přirozenosti i jako literární možnosti. Po vzoru bratrů Karla Oveho a Yngve Knausgårdových, kteří se schází po smrti svého otce, aby vyklidili jeho byt, pozvala ke zkoušení bratry Sašu a Václava Rašilovovy. „Proces vyklízení a dezinfekce bytu se děje i ve slově. Vyklízí se myšlenky, otevírá se něco, co může být nový kontext. Bavilo mě, že interpreti jsou bratři, jako kdyby si něco vyříkali navzájem,“ popisuje Tejnorová.

Čtěte také

Ještě než se zavřela divadla, stihla Petra Tejnorová na Kalamata International Festival odehrát představení Same Same, jehož není režisérkou, ale aktérkou. V taneční grotesce choreografky Karine Ponties vystupuje spolu se špičkovou tanečnicí Terezou Ondrovou. „Chtěla jsem si vyzkoušet být na druhé straně. Našla jsem člověka, kterého respektuji, a poprosila ho, aby mě dostal na pole nepoznané,” vysvětluje svou motivaci.

Kvůli roli začala pomocí pilates zpevňovat tělo, které do té doby vnímala zcela jiným způsobem. „Představení je fyzicky velmi náročné a pokaždé se toho bojím, ale s diváky zažívám něco neskutečného.“ S Terezou Ondrovou a dalšími českými i zahraničními divadelníky a výtvarníky je Petra Tejnorová sdružená v souboru Temporary Collective. O této skupině bez stálé scény a souboru, avšak s chutí diskutovat nad vlastními projekty, byla ve Vizitce také řeč.

Spustit audio