Nevinné Kartágo
Tisíciletí tradovanou pověst o tom, že obyvatelé Kartága přinášeli svým bohům jako oběti vlastní děti, zpochybnili američtí archeologové.
Dobové literární prameny viní obyvatele Kartága z obětovávání vlastních dětí. Píše o nich například Plutarchos nebo Tertulián. Zmínky o obětech lze nalézt i ve Starém zákoně. Někteří starověcí autoři, např. Hérododotos, však o dětských obětech v Kartágu mlčí. Historici předpokládali, že praxe obětí byla natolik hrůzná, že se s ní Hérodotos nechtěl zaobírat. Děti prý byly masově obětovány už při zakládání Kartága v roce 814 př. n. l.
Traduje se, že na obětní oltáře byli kladeni prvorození synové. Především ve zlých časech údajně vyžadovali kněží velký počet dětských obětí, aby si usmířili boha Baala a bohyni Tanit. Někdy se uvádí, že nejmladší dítě museli obětovat i rodiče, kterým se narodil mrtvý potomek nebo pokud žena během těhotenství potratila. Významní obyvatelé Kartága prý ve snaze uchránit vlastní potomky obětovávali děti svých sluhů nebo nakupovali děti v širokém okolí města.
Ve prospěch těchto teorií zdánlivě svědčily i nálezy uren se spálenými ostatky malých dětí, které se hojně nacházejí na kartaginských pohřebištích. Na dětském hřbitově Tofet bylo mezi rokem 400 a 200 př. n. l. uloženo zhruba 20 000 uren.
Tým amerických archeologů pod vedením Jeffreyho Schwarze z Pittburghské univerzity prozkoumal obsah 348 uren s dětskými ostatky vyzvednutých z tofetského pohřebiště. V popelu se nacházely nespálené kosti, a tak mohli vědci prozkoumat lebky, pánve, dlouhé kosti a zuby dětských nebožtíků. Ukázalo se, že většina dětí nežila příliš dlouho po porodu. Jen výjimečně tu byly pohřbeny děti starší než jeden rok a podstatná část dětí se nedožila ani 5 měsíců. Plná pětina ostatků patřila předčasně narozeným dětem.
Co prozradí sklovina
Detailnější určení věku pohřbených dětí dovolil výzkum skloviny, kterému vědci podrobili zuby 50 pohřbených dětí. Zubní sklovina roste už během vývoje dítěte v těle matky. V období kolem porodu růst skloviny v zubech novorozence ustává a startuje opět ve věku zhruba dvou týdnů. V důsledku toho se vytváří na zubní sklovině jasně patrný pruh z období krátce po porodu, kdy sklovina nerostla. Z analýzy zubní skloviny 50 dětí vyplývá, že se jich více než polovina narodila předčasně nebo zemřela do dvou týdnů po porodu. Výsledky výzkumu Schwarzova týmu přinesl prestižní vědecký časopis PLoS ONE.
Podle Schwarze a jeho kolegů dokládá dětské pohřebiště Tofet vysokou dětskou úmrtnost ve starověkém Kartágu a vysoký počet potratů. Nesvědčí o tom, že by děti byly masově obětovány. K obětování dětí zřejmě docházelo, ale rozhodně nešlo o běžně uplatňovanou praxi. Nepotvrdily se ani pověsti o tom, že se v Kartágu přinášeli jako oběť prvorození synové. Vědci určili pohlaví 70 pohřbených dětí a více než polovina byly holčičky.
Obvinění ze zabíjení nebo dokonce pojídání dětí bylo ve starověku poměrně rozšířený typ pomluvy. Z vraždění neviňátek byl viněn král Herodes. Obětování a pojídání dětí na bohoslužbách bylo připisováno i prvním křesťanům. Kruté praktiky obyvatel Kartága lze zřejmě do tohoto seznamu starověkých fám také připsat.
Zvukovou podobu této zprávy můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 26. 2. 2010 v 9:00.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
